Ngu Han Son – Mramorové hory a kamenosochařská vesnice

Jsme v jižním předměstí přístavního města Da Nang ve středním Vietnamu. Místo, které dnes navštívíme, má velmi romantická jména, která mu na začátku 19. století vtiskl císař Gia Long zakladatel dynastie Nguyen, který vládl v období 1802 a 1820 v Hue. V té době se tato oblast nacházela dále od města v blízkosti mořského pobřeží přibližně 10 km jižně od Da Nang.

Pět elementů života = pět hor

Z pobřežní roviny vystupuje pět osamocených vápencových kopců, vesměs s téměř kolmými stěnami s bujnou vegetací a s labyrinty menších i větších jeskynních systémů. Císař byl natolik uchvácen přírodní scenérií této oblasti, a navíc číslo pět znamená podle východní filozofie pět elementů života, to znamená kov, voda, dřevo, oheň a země (půda), že pojmenoval těchto pět vrcholků názvy Kim Son, Thuy Son, Moc Son, Hoa Son a Tho Son. V češtině to znamená Kovová hora, Vodní hora, Dřevěná hora, Ohňová hora a Zemní hora. Až koncem 19. století Francouzi po vzniku Francouzské Indočíny pojmenovali tuto oblast Mramorové hory. Tento název se pro turisty dochoval dodnes, tedy Marble Mountains. Ve vietnamštině Ngu Han Son. Vietnamci tento název používají pro celou oblast, samotné hory si svá jména zachovaly.

Geologie hor

Z geologického pohledu byla tato oblast řádově před desítkami tisíc let ostrovním světem nedaleko pobřeží, podobně jako dnes Ha Long (Dračí zátoka) na severu Vietnamu. Pomalý vzestupný pohyb pohoří Truong Sen a tím způsobené zvyšování erozní činnosti řeky Thu Bon v horním toku a následná aktivní říční sedimentace v ústí řeky v nížině Quang Nam způsobila, že ostrovy ležící v oblasti moře se postupně připojovaly k pevnině. V současné době je již tato oblast přibližně 800 metrů od pobřeží moře. Následná přirozená eroze vápencových kopců způsobená převážně silnými tropickými dešti a větrem, dotvořila tato místa do současné podoby rozeklaných skal s mnohačetnými jeskynními systémy. Každý z těchto kopců má i charakteristické zabarvení horniny, odlišné od svých souputníků. Od bílé, šedé, růžové, hnědé až po téměř černou barvu, typickou pro bituminózní vápence s bílými žilkami kalcitu.

Jeskynní svatyně

Odedávna svou tajuplností a bizarností byla tato oblast předurčena k vykonávání náboženských obřadů a k uctívání božstev. V útrobách jeskynních svatyň o tom svědčí různé artefakty a archeologické nálezy. Všechny výše jmenované kopce jsou doslova posety velkými i drobnými oltáři a svatyněmi jak na povrchu, tak i v tajemných prostorách jeskynních systémů. Sem se chodili modlit ke svým božstvům Chamové (Čámové) původní obyvatelé říše Cham Pa, kteří byli hinduisté, uctívali Šivu a bohyni Ponagar. Jejich říše se datuje od prvního století našeho letopočtu. Největší rozkvět tato říše zaznamenávala mezi 4. až 13. stoletím. Od té doby Chamská říše postupně začínala upadat a definitivně zanikla v 17. století, kdy se stala součástí Vietnamu.
Vietnamským vlivem se v této oblasti postupně rozšířil buddhismus a v posvátném místě pěti kopců postupně vznikaly, aniž by byly odstraněny původní svatyně Chamů, buddhistické chrámy, pagody, svatyně a drobné modlitebny. Vznikaly jak na svazích kopců, tak i v labyrintu podzemních prostor.

Thuy Son – Vodní hora

Nemá asi smysl rozebírat dopodrobna jednotlivé kopce, jejich svatyně a jeskynní systémy. Zaměřme se na nejzajímavější a nejvyšší z nich, a tou je Thuy Son – Vodní hora.
Je zajímavá hned v několika bodech:

  • Vstupní branou do útrob hory je jedna z nejstarších tradičních kamenických vesnic v Da Nang.
  • Jeskyní Nebeského světla – Huyen Khong.
  • Buddhistickými a hinduistickými svatyněmi.
  • Kamenosochařskou vesnicí Non Nuoc

Vesnice Non Nuoc je, jak už bylo zmíněno, jednou z nejstarších kamenosochařských vesnic v této oblasti, kde se již po 400 let tradičně těží a řemeslně zpracovává kámen, těžený v okolí. V současné době už to ale není úplně pravda, protože od vyhlášení celé oblasti chráněným územím, se přestalo těžit v lomech pěti kopců a materiál se dováží z jiných oblastí Vietnamu. Tradiční kamenosochařská výroba však nikdy nebyla přerušena, právě naopak, od roku 2009 se stala součástí takzvaného Národního nehmotného kulturního dědictví. Zakladatelem této vesnice byl kamenický mistr Huynh Ba Quant, který s několika dalšími přáteli a jejich rodinami založil vesnici a potažmo i tradici kamenického řemesla v této oblasti. Ve vesnici je dokonce pamětní místo věnované zakládajícím předkům vesnice a vesničané dodnes každý rok na šestý den prvního lunárního měsíce pořádají zvláštní ceremoniál na počest svých předků. V současné době je zde na 200 kamenosochařských dílen, obchodů a galerií. Sochy z této vesnice putují nejen po celém Vietnamu, ale zákazníky si našly i v různých koutech světa.

Pagoda a chrámové jeskyně

Po krkolomném schodišti z roku 1630 částečně vytesaném do hory se 156 schody se dostáváme pod vrchol Vodní hory ke 400 let staré pagodě Tam Thai, zasvěcené Phat Di Lac. V minulosti byla pagoda určená k uctívání jak hinduistických, tak buddhistických božstev. V současné době je určena k uctívání Chamských bohů.

Z tohoto místa je možné navštívit několik jeskynních svatyň. Nejzajímavější je velká chrámová jeskyně Huyen Khong – Nebeského světla a malá úzká jeskyně Van Thong, kterou se úzkou plazivkou lze dostat až na vrchol Vodní hory, odkud se nabízí nezapomenutelný pohled na celou scenerii Ngu Hanh Son, tedy Mramorových hor.

K jeskyni Nebeského světla – Huyen Khong se dostaneme po cestě pod vrcholem hory a starobylou vstupní kamennou branou do předsálí jeskyně se sochou jednoho z podobenství Buddhy s malým oltářem. Dále tmou až ke schodišti do hlavního sálu jeskyně Huyen Khong, který je prosycen zvláštním pohybujícím se světlem z přirozených děr z propadajícího se stropu. Jednotlivé paprsky pomalu kloužou po majestátní sakrální výzdobě svatyně a na návštěvníka to opravdu zapůsobí zvláštním nezapomenutelným dojmem.

Ještě než začneme sestupovat po schodišti dolů do svatyně, upoutá každého obří plastika Buddhy na protější stěně jeskyně, vytesaná přímo do skály. Působí velmi monumentálně, ale v porovnání s ostatní výzdobou je velice mladého data, vytvořili ji kameníci z nedaleké vesnice Non Nuoc v roce 1960.

Po sestoupení na dno jeskyně paprsky světla z otvorů ve stropě osvětlují tři hlavní místa v prostoru. Nalevo od sochy Buddhy je prastará svatyně rozdělená na tři části. Hlavní prostřední část je zasvěcena Bodhisattvě, která se objeví vždy, když jste v nebezpečí a zázračně pomůže. Na druhé straně je oltář určený k uctívání tří bohyní, které symbolizují moudrost, morálku a loajalitu. Dalším místem je socha k uctívání bohyně, která přináší požehnání párům.

Hory jako kamenní svědkové

Celá tato oblast pěti vrcholů Mramorových hor prošla v lidských dějinách mnoha změnami, pády i znovuzrozeními. Byla svědkem bouřlivé historie od pravěku přes středověké šarvátky až po novodobou historii Francouzské kolonizace a Vietnamsko-americké války. Vždy ale toto místo přinášelo obyvatelům útočiště a ochranu v dobách nepříznivých a pohodu a vnitřní klid v dobách příznivých. Vše je uchováno a zaznamenáno v paměti těchto pěti hor.

Z Vietnamu

 

Back to top