Da Lat – kousek Evropy v pohoří Lang Biang ve Vietnamu

Do Dalatu se dostanete nejlépe z přímořského letoviska Nha Trang po nové silnici, která vede nížinou proti proudu řeky Cai a dále pohořím Lang Bian s nejvyšší horou stejného jména s výškou 2 162 m. Silnice v horách po celé délce vytváří ostré serpentiny v zářezu horských úbočí s mnoha kouzelnými výhledy do údolí řeky Cai. Za pěkného počasí je možno spatřit na horizontu i mořskou zátoku s městem Nha Trang.

Objevitelská expedice

Dalatská náhorní plošina sloužila již odedávna k odpočinku a načerpání nových sil. Toto staré francouzské rekreační horské středisko s nadmořskou výškou okolo 1475 m, při svých toulkách po Vietnamu, tehdy ještě Francouzské Indočíně, pro svět objevil francouzský lékař doktor Alexandr Yersin, ředitel Pasteurova ústavu v Nha Trang. Mimochodem tento lékař a bakteriolog byl objevitelem původce dýmějového moru, právě ve zmíněném ústavu v Nha Trang a je zde i pochován.

Při své první expedici v roce 1893 do náhorní plošiny Lang Bian si uvědomil, že tato malebná oblast neoplývá pouze přírodními krásami, ale také příjemným klimatem s nadmořskou výškou nad 1 200 m n/m, dostatkem vody, orné půdy a s možností celkem snadného vybudování přístupových silnic jak od mořského pobřeží, tak dále po náhorní plošině až do Saigonu. Prostě ideální místo pro únik francouzských koloniálních úředníků a jejich rodin před úmornými vedry v letních měsících z měst v nížinách. Upozornil na to tehdejšího generálního guvernéra Indočíny Paula Doumera a od té doby začalo město Dalat postupně vznikat a prošlo tak ve své historii mnoha vzestupy, ale i pády.

Intenzivní a zajímavá výstavba

Město Dalat se intenzivně začalo stavět od roku 1912 a rychle získalo zájem Evropanů díky příjemnému klimatu, krásnému a čistému přírodnímu prostředí horských tropů a s teplotami pohybujícími se mezi 15 a 28 °C.

První, co většinu návštěvníku na první pohled překvapí, jsou domy a vily s komíny, což je pro architekturu jihovýchodní Asie atypické. V zimních měsících je tu chladno, a tak si zde koloniální obyvatelé zatopili, jak byli zvyklí z Evropy. Tento zvyk převzali i místní a dnes jim to již přijde jako úplně přirozená a příjemná věc. Při prohlídce města narazíte na několik zajímavých staveb a paláců, z nichž nejznámější je Letní palác císaře Bao Dai (posledního císaře Vietnamu), jenž byl postaven v roce 1933. Palác má 25 místností, v přízemí je pracovna a společenské místnosti, v patře pak královské komnaty, v nichž dominuje žlutá, tedy královská barva. Nutno dodat, že palác je zařízen původním vybavením, to znamená nábytkem, koberci, tapetami, obrazy, fotografiemi atd. Další paláce se jmenují prostě jen Palác 1 a Palác 2 a jejich vlastníky byli za doby kolonialismu vysocí francouzští úředníci.

Zajímavou, až extravagantní stavbou je galerie Hang Nga, známá spíše jako Crazy House. Je výtvorem architektky Hang Nga, která byla dcerou druhého komunistického prezidenta a architekturu studovala v Moskvě. Dům má připomínat strom, pokoje jsou pojmenovány podle tvaru kamen – orlí, tygří, mravenčí, klokaní nebo bambusový. Najdeme tu i jeskynní okna se skleněnými žaluziemi, nebo obří pavoučí sítě. Někteří přirovnávají dům k výtvorům Salvadora Dalího, jiní ho považují za naprostý kýč. Inu, co člověk, to jiný názor.

Mimo zajímavé obytné domy a vily najdete v Dalatu i několik pagod, které stojí za to navštívit. Jsou to především pagody Linh Son a Linh Phong. Obě vznikly ve 30. a 40. letech minulého století a vynikají především precizně udržovaným okolím, které lahodí oku. Další zajímavou pagodou je Thieng Vuong, ležící asi 5 km od centra. Skládá se ze tří dřevěných budov natřených na žluto. Pozornost přitahuje zejména čtyřmetrová socha stojícího Buddhy vyrobená z pozlaceného santalového dřeva. Míní se, že socha (resp. sochy, protože v pagodě se nacházejí ještě dvě další) je největší ve Vietnamu.

Dalat je v současné době překrásné horské městečko se spoustou zeleně a parků. Pyšní se také krásným jezerem uprostřed města a stylovým tržištěm s nabídkou neuvěřitelného množství nejen původního ovoce a zeleniny, ale zástupců ovoce a zeleniny evropského typu, tedy mírného pásma. Oblast Dalatu, původně ráj orchidejí a borovic, je velmi vhodná i pro pěstování například jablek, hrušek, meruněk, jahod, a ze zeleniny zde není vzácností například květák, artyčok, ředkvičky a mnoho dalších.

Legendární zubačka

Zrekonstruované nádražíčko z dob Francouzské Indočíny, bylo v Dalatu konečnou stanicí legendární horské železniční dráhy (zubačky). Ta byla zařazena mezi nejvýznačnější železnice světa pro svůj, v tehdejší době, velmi odvážný projekt vedený náročným horským terénem s překonáním značné nadmořské výšky. Poslední archivní záběry této dráhy byly uvedeny v televizním seriálu Velké železnice světa, uváděném před lety i v Československé televizi. O výstavbě této dráhy se rozhodlo v roce 1901. Dráha vedla od moře z města Phan Rang - Thap Cham a bohužel je již nenávratně zničená. Zachovalo se jen pár kilometrů s několika stanicemi už jen pouze v náhorní plošině u Dalatu. Těchto několik kilometrů bylo včetně stanic zrekonstruováno a původní dva vláčky s několika vagóny nabízí okružní projížďku turistům.

Přírodní atrakce a rezervace

Vedle prohlídky města nabízí tato oblast mnoho atraktivních přírodních míst, jako například projížďky lodí po přehradním jezeře s mnoha ostrůvky s volně žijícími slony, dále několik vodopádů, jako například vodopády Prenn a Thac Pong Gua.

Původními obyvateli náhorní plošiny jsou příslušníci národnostních menšin Lat, Chil, Sre a Co Ho. Někteří postupně splynuli s populací současných obyvatel Dalatu, jiní si nadále udržují své tradice a způsob života.

V přírodní rezervaci Lang Bian, nedaleko od Dalatu, je v horském pralese dalatských borovic (Pinus Dalatensis) vesnička Co Ho s národnostní menšinou stejného jména. Od silnice je to přibližně 5-6 km pěšky lesní cestou. Ve vesničce je několik tradičních bambusových domku se slaměnou střechou, které jsou určeny k ubytování turistů. Ubytovací areál je velice citlivě včleněn do místního lesního prostředí, nabízí přitom ale vše, co potřebuje i zahraniční turista k čistému, bezpečnému a atraktivnímu přebývání v divoké přírodě zdejších hor. Tradiční domky jsou na kůlech, cca 1 metr nad zemí, nebo i chatky postavené ve větvích stromů.

Vesnička Co Ho je drobnými dřevěnými domky rozptýlená ve svahové mýtině mezi terasovitá políčka v původním horském borovicovém lese. Celá oblast (vesnice i přilehlý les) je přirozeným místem pro symbiózu původní i současné živočišné a rostlinné říše včetně obyvatel vesnice. Z ubytovacího areálu na kraji vesnice lze bez problémů podnikat krátké i delší výlety do okolí. Jídlo a občerstvení je k dispozici v ubytovacím areálu ve stylové restauraci s věčným ohněm. Večery se většinou tráví u společného ohně s vesničany při upíjení domácího rýžového vína tradičními bambusovými brčky z jednoho soudku. Praskání ohně, tajemné zvuky života nočního pralesa a nevtíravá tradiční hudba vesničanů zanechá v každém návštěvníkovi na dlouhou dobu nenahraditelné vzpomínky.

Z Vietnamu Otakar Dubec