Vietnam - Mekong a jeho delta

Pramení v Tibetské náhorní plošině v nadmořské výšce téměř 5 200 m. Tibet opouští na hranici s Čínskou v provincií Jün Nan a protéká dále na jih směrem k Myanmaru a Laosu, kde tvoří hranici mezi těmito státy. Až k Zlatému trojúhelníku tvoří divoký horní tok s mnoha vodopády a peřejemi. Několikrát se na chvilku od hranic odkloní na Laoskou stranu, ale stále směřuje k hranicím s Kambodžou. Od Zlatého trojúhelníku začíná dolní tok, ale také s mnoha peřejemi a vodopády. Největším vodopádem po celém toku, ale i na světě, je Khone Phapheng s převýšením 21 m. Odsud již vtéká do Kambodžské plošiny, sice ztrácí na divokosti, ale stává se z něj mohutný široký tok.

Dále protéká Phnom Penhem a směrem na jih protíná hranice Vietnamu, kde se rozlévá do obrovského prostoru delty, s mnoha kanály a mrtvými rameny a svou dlouhou pouť končí v Jihočínském moři. Delta je protažená do oblouku v délce přibližně 600 km od pobřeží a má rozlohu téměř 70 tisíc km2. Každým rokem se do moře naplavuje o 80 – 100 m.

Zdánlivě nehostinná, bažinatá oblast s mangovníkovými porosty a s velmi hustou vegetací bambusu a vodních palem (Nypa fruticans), je velmi hustě osídlená a pro svou úrodnou pozici je zeleninovou a ovocnou zahradou pro celý Vietnam. Drobné i větší ostrůvky jsou přeplněny políčky s těmito produkty a sklizeň je zde možná i čtyřikrát za rok.

Město My Tho

Prvním městským kontaktem této oblasti směrem od Saigonu (Ho Chi Minhova města) na jih je město My Tho. Bylo založeno v roce 1680 čínskými uprchlíky z Thajwanu, kdy vládnoucí dinastie Qing Shi Lang porazila zbytky jižní dynastie Ming v roce 1683. Tato oblast byla v té době součástí Khmerské říše (dnes Kambodžského království) a až v 18. století byla připojena k Vietnamu. Město bylo pojmenováno po řece My Tho (Krásný strom). Vzhledem ke své blízkosti k Saigonu, My Tho bylo a je tradiční vstupní branou do delty Mekongu. V 17. století se město stalo jedním z největších obchodních center v dnešním jižním Vietnamu.

V roce 1860, My Tho, spolu se Saigonem, byly hlavními strategickými městy během francouzské kolonizace ve Vietnamu. V roce 1862 byla s Francouzi uzavřena dohoda o zřízení francouzské kolonie Cochinchina. Byla tak nastolena téměř sto let trvající francouzská koloniální nadvláda ve Vietnamu. Během období kolonizace ekonomika nadále rostla a přilákala tak i více přistěhovalců. Delta Mekongu je považována za tzv. "rýžový koš Vietnamu." Zásobuje více než polovinou národní produkci rýže. My Tho je také známé plovoucími trhy, kde lidé nakupují a obchodují v bárkách na řece, stejně jako v Ben Tam Ngua a My Thuan.

Školy a vzdělávání

My Tho bylo prvním městem v jižním Vietnamu, kde byla v březnu 1879 založena vysoká škola Collège de My Tho. I nyní je známa pro své kvalitní vzdělávání mezi vysokými školami v jižní oblasti Vietnamu. Později byly otevřeny v My Tho další školy s názvem "Škola pro nadané studenty Tien Giang". Přestože celková plocha je velmi omezená ve srovnání s ostatními školami v provincii, je kvalita vzdělávání obvykle považována za jednu z nejlepších. Kvalitní příprava pro národní zkoušky a přijímací zkoušky na vysoké školy upřednostňuje studenty z této školy k přijetí na vysoké školy. Tyto školy jsou pojmenovány podle slavných vietnamských spisovatelů, básníků a národních hrdinů, jako jsou Nguyen Trai, Khoa Huan, Nguyen Huu Huan, Xuan Dieu, Le Ngoc Han, Nguyen Dinh Chieu, Tran Hung Dao.

Kaodaismus

Vedle vysoké vzdělávací tradice se toto město zapsalo i do významného vzniku církevního směru Cao Dai (Kaodaismus, popřípadě Caaodaismus). Jde relativně o nové, synkretické monoteistické náboženství, jehož základní principy vytvořil jihovietnamský úředník francouzské koloniální správy Ngô Văn Chiêu v roce 1926. Na počátku nového učení byla řada zjevení při spiritistických seancích, při nichž Chieu komunikoval s duchy, hlavně s duchem jménem Cao Dai, reprezentující universální božskou podstatu a který mu od roku 1919 postupně přinášel své poselství. Duch Cao Dai je v kaodaistických chrámech zastoupen symbolem vševidoucího božského oka. Nejsvětější chrám náboženství stojí v provincii Tây Ninh v jižním Vietnamu. Oficiálně byl tento náboženský směr uznán francouzskou koloniální správou v roce 1926, když 7. října zástupci nového učení podepsali Vyhlášení založení náboženství Cao Dai.

Samotné náboženství pak představuje v pořadí třetí zjevení, které mělo následovat po dvou dvojicích proroků (Buddha/Lao-c' a Ježíš/Mojžíš). Tyto čtyři osobnosti bývají spolu s Konfuciem zobrazovány nad oltářem s božským okem. Mezi inspirátory kaodaismu patří však i další osobnosti, jako např. francouzský spisovatel Victor Hugo, čínský revolucionář Sun Jat Sen či vietnamský visionář Nguyễn Bỉnh Khiêm. Tento náboženský směr je tedy syntézou buddhismu, konfucionismu, taoismu, nativního vietnamského spiritualismu, křesťanství, islámu a dokonce i s prvky marxismu-leninismu ve snaze dosáhnout absolutní dokonalosti.

Počet stoupenců tohoto náboženského směru se v současnosti odhaduje na 2-3 miliony. Kaodaisté mají vlastní církev s papežem a knězi, kteří nejsou povinni žít v celibátu. Náboženství má velmi důkladně propracovanou symboliku, namnoze převzatou z různých světových náboženství. Kaodaismus je rozšířen takřka výhradně ve Vietnamu, kde disponoval ještě v polovině 20. století (do r. 1954) i důležitou mocenskou silou, jelikož jeho církev vlastnila mimo jiné armádu. Podobně jako mnoho jiných náboženství, ani Cao Dai se nevyhnulo štěpení na různé školy a směry.

Z Vietnamu