MRAMOR – král antiky

Termín mramor má původ v řeckém marmarein, tj. lesknout se, což byla jedna z podstatných vlastností proslulých antických mramorů. Do češtiny se název mramor dostal z latinského marmor přesmyknutím hlásek.

Vznik a složení

Význam pojmu mramor je složitá věc, v technické terminologii znamená všechny leštitelné vápence a dolomity, a to jak krystalické, tak sedimentární. V petrografické terminologii znamená metamorfit, jehož složení odpovídá krystalickému vápenci nebo dolomitu. Kameníci označují mramorem libovolné leštitelné horniny.

Podle svého vzniku jsou mramory jednak sedimentární jednak přeměněné. Prapůvod (mořský) však mají v obou případech společný, neboť metamorfogenní mramory vznikly kontaktní nebo regionální metamorfózou. Mramory jsou masivní i vrstevnaté, pevné i rozpukané nebo zvrásněné, mohou mít nejrůznější barevnost, která je způsobena rozptýlenými minerály v mikritové hmotě. Nacházejí se tak mramory barvy od čistě bílé přes různé okry (limonit), odstíny červené (hematit), nazelenalé (amfibol, serpentin) nebo namodralé barvy, až po zcela černou (bitumeny). Mramor může být čistě jednobarevný i bohatě vzorovaný s nejrůznějším žilkováním, šmouhami nebo pruhy. Jen na našem území se nachází přes 70 druhů mramorů.

Stavební a sochařský materiál

Mramor se využívá od pradávna jako dekorativní, stavební a sochařský materiál. V antice byl mramor hojně využívaný pro sochařská díla, která byla původně velmi barevně natřená. Čas ale sochám jejich barevnost vzal, a tak se velmi dlouho předpokládalo, že sochy byly vždy bílé. Bílý mramor z okolí Athén se využil na stavbu slavného Parthenónu a athénských propylají. Nejznámější socha všech dob je Michelangelův David, vytesaný z carrarského bílého mramoru. Další známé mramorové sochy jsou Polibek od Augusta Rodina, Dívka před koupelí od Jana Štursy a Vidění sv. Terezie z Avily od Giovanniho Lorenza Berniniho.

Mramory na našem území

Na našem území byly mramory využívány už od pravěku. Důkazem toho jsou nálezy v několika malých lomech na Bílém kameni u Sázavy, kde se z bílého mramoru už v neolitu vyráběly ozdobné předměty jako náramky a korálky. Jde o jedny z nejstarších takových lomů v celé Evropě. V architektuře a sochařství se však u nás začalo mramorů využívat až mnohem později. Asi nejstarším známým dochovaným příkladem použití mramoru jsou zbytky vzorované dlažby ze 13. století v pozůstatcích baziliky v podzemí katedrály sv. Víta v Praze. Hlavní rozvoj těžby a zpracování mramoru v našich zemích nastává zřejmě po příchodu vlašských stavitelů a kameníků v roce 1534, kteří si ze své vlasti kromě nového renesančního slohu přinesli i zkušenosti s dobýváním a opracováním mramoru. Tím byly vytvořeny předpoklady k mohutnému rozvoji používání mramorů, zejména ve výzdobě kostelů a klášterů, i v pozdějším baroku. Další významná éra využívání našich mramorů nastává v druhé polovině 19. století, kdy se začaly uplatňovat ve větší míře i ve veřejných stavbách, poprvé v Národním divadle. Vrcholu dosáhlo využívání našich mramorů v 20. a 30. letech dvacátého století, kdy se rozšiřují staré a zakládají nové mramorové lomy. A tehdy mramory nalézají široké uplatnění ve veřejné a soukromé výstavbě i v sochařství. Po 2. světové válce se náš mramorový průmysl snažil navázat na svoji předválečnou úroveň, ale přes některé nesporné úspěchy se mu ji dosáhnout nepodařilo.

Sedimentogenní mramory

Důležitým rysem sedimentogenních mramorů je jejich barevnost, podstatně pestřejší než u mramorů metamorfogenních. Jsou dobře opracovatelné, většinou i leštitelné, a po vyleštění mají obvykle pěkný a zajímavý vzhled. Na druhé straně však mají vyšší obrusnost a také menší odolnost k vnějším vlivům. Proto jsou vhodné hlavně na obklady a různé kamenické a sochařské výrobky do interiérů.

Barrandienské mramory nejsou mramory v petrografickém smyslu, ale označují se tak už od středověku. Patří k našim nejznámějším a nejoblíbenějším nejen mramorům, ale i k ušlechtilým kamenům vůbec. Použit byl na stavbě např. Národního divadla, Obecního domu, dostavbě chrámu sv. Víta a na opravě Klementina.

Slivenecké mramory (okr. Praha) – nejznámější barrandienský mramor je barevně velmi variabilní. Slivenecký mramor je nejdéle těžené ložisko dekoračního kamene u nás a jedno z nejdéle souvisle těžených ložisek na světě. Byl použit na interiér v kostele sv. Františka na Křížovnickém náměstí u Karlova mostu v Praze, na náhrobní kameny v chrámu sv. Víta a na mauzoleum J. A. Komenského v Naardenu (Holandsko).

Další sedimentární mramory jsou Podolský mramor (okr. Chrudim), Křtinský mramor (okr. Blansko), Cetechovický mramor (okr. Kroměříž) aj.

Leštěný sedimentární mramor není vůbec vhodný pro exteriéry. Jím obložené fasády z první poloviny 20. století (dnes na mnoha místech vyměněné) byly velkým omylem.

Metamorfogenní mramory

Tyto mramory mají obvykle pevnost, obrusnost a odolnost k povětrnostním podmínkám příznivější než sedimentogenní mramory, ale poněkud obtížněji se opracovávají a nejsou tak barevně pestré. Díky těmto vlastnostem se především používají na dlažby a obklady schodišťových stupňů, využitelné jsou i v architektuře a sochařství.

Sněžníkovský mramor (okr. Ústní nad Orlicí) – bílý až žlutobílý s šedými až šedočernými šmouhami. V současné době je největším a nejvyužívanějším ložiskem mramoru u nás. V minulosti byl používaný v zahraničí hlavně v Německu a USA.

Lipovské mramory (okr. Jeseník) – typy: lipovský bílý, lipovský pruhovaný nebo šedý, a lipovský tmavý nebo černý. Největší jejich využití je na interiérové obklady nebo dlažbu hlavně v reprezentativních objektech, např. v hotelu International a na stanicích metra např. Vyšehrad, Muzeum C, Hradčanská .

Supíkovický mramor (okr. Jeseník) – šedý, šedobílý až bílý s pruhy nebo šmouhami. Použit byl na stavbu Říšského sněmu a muzeum Pergamon v Berlíně a na Vřídelní kolonádu v

Mramory ve světě

Bílý mramor

Carrarský mramor je asi nejznámější bílý mramor na světě. V Carraře byla postavena i jedna z prvních bílých mramorových staveb, a to románsko-gotická katedrála Piazza Duomo. V okolí města se nachází kolem 180 mramorových lomů. Carrarské mramory byly použity na Pantheon a Trajánův sloup v Římě, katedrálu v Sieně, katedrálu v Manile a Mohylu míru ve Washingtonu, D.C.

Bračský mramor se těží v Chorvatsku na ostrově Brač. Až se bude opravovat Diokleciánův palác ve Splitu, otevře se lom přesně na místě, kde se těžil kámen na jeho stavbu. Bračský mramor byl použit při stavbě parlamentu ve Vídni, parlamentu v Budapešti, Bílého domu ve Washingtonu, D.C., použit je na mnoho státních a veřejných budovách v Bělehradě, hotelích na černomořském pobřeží i v Soči a také na hotelu Panorama v Praze.

Ruskealský mramor (bílo-šedý) se dobýval v ruské Karélii, která byla před 2.světovou válkou součástí Finska. Použit byl na mnoho staveb v Petrohradu, např. na mramorový sál v Ermitáži. Dnes je na místě bývalého lomu nádherné modré jezero.

Bianco Sivec – jeden z nejbělejších dolomitových mramorů se těží v Makedonii nedaleko města Prilepy. Na své stavby ho používali už Římani.

Thassoský mramor se těží na ostrově Thassos v Řecku od starověku, a přesto se tu dnes stále nacházejí efektivní a produktivní lomy.

Další naleziště bílého mramoru se nacházejí např. na ostrově Paros a v horách nedaleko Athén (Řecko), v Alabamě, Coloradu (USA), Bavorsku (Německo), Korutanech (Rakousko), a u Pekingu (Čína), jehož mramor se používal na stavbu Zakázaného města v Pekingu.

Barevné mramory

Connemarský zelený mramor – v roce 1822 byl otevřen první lom na zelený mramor v Irsku a těží se v něm dodnes. Z kamene se vyrábějí nádherné šperky a dárkové produkty.

Švédský zelený mramor je jemný s variabilní zelenou barvou a atraktivním žilkováním. Byl použit na mnoho staveb a památek ve Stockholmu i v celém Švédsku. Ložiska zeleného mramoru se dále nachází v Indii, Číně, Guatemale, ve Finsku, v Řecku ad.

Růžový mramor se nachází v Norsku, Portugalsku, Rumunsku, USA ad.
Šedý mramor se vyskytuje v Turecku, na Kubě, ve Velké Británii, v Bulharsku, Polsku, Německu ad.

Černý s bílými žilkami se nalézá ve Španělsku.

Červené a černé mramory těžené ve Valonsku v Belgii jsou využívány od Antiky. Byly použity na stavbu Versailles a velké množství se dováželo i do České republiky.

MARMOTEC

Největší a nejznámější mramorový veletrh MARMOTEC se koná každé dva roky v Carraře. Sjíždějí se tam firmy z celého světa, aby představily své mramorové bohatství a moderní techniku na dobývání a opracování tohoto krásného kamene. Příští veletrh MARMOTEC se bude konat 21. – 24. května 2014 v italské Carraře. Návštěva carrarského veletrhu Vás určitě nezklame a prostředí lemované mramorovými horami Vás zaručeně okouzlí.

Zdroje: