Hornické město Røros

Vznik města i jeho hornická minulost sahají do první poloviny 17. století. Legenda o nalezení mědi vypráví, že farmář Hans Olsen Aasen klopýtl přes kus měděné rudy, když lovil soby. Dnes se na pamětním místě prý nachází centrum města.

Røros je nejchladnější místem Norska a s teplotním záznamem -50,4°C se řadí i k nejchladnějším obydleným místům na světě. Je to způsobeno nadmořskou výškou kolem 600 metrů a kontinentálním klimatem. Oblast je od pobřeží oddělena pohořím, a tudíž sem nezasahuje vzduch mírných šířek. Jako jedno z mála hornických měst na světě bylo město a okolí Røros zařazeno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Stručná historie

Měděná ruda zde byla objevena v roce 1644 a hned následující rok se začala stavět první tavící pec. Dánsko-norský král udělil těžařské společnosti privilegia k dolování, a tak podpořil vznik a rozkvět těžby mědi v odlehlé oblasti s drsnými přírodními podmínkami.

Osada vyrostla podél řeky Hitterelva, která zajišťovala energii pro zpracování rudy. V roce 1678 a 1679 město vypálili švédští vojáci. Obyvatelé město vybudovali znovu a dodnes se z konce 17. století dochovalo 80 dřevěných domů, jejich zčernalé dřevěné fasády stále dodávají městu středověký ráz. Než se roku 1764 postavil plavební kanál mezi městem Fermunden a Røros, došlo k rozsáhlému odlesnění okolí. Dnešní kamenný kostel postavený v roce 1784 nahradil starý dřevěný kostel z roku 1650.

V první polovině 19. století klesla cena mědi, a to mělo za následek dva hladomory. Roku 1824 se zde začal těžit chrom. Roku 1877 byl Røros s okolním světem spojen železnicí a o něco později zde těžaři vybudovali vodní elektrárnu Kuraas, pro dodávku elektřiny do dolů. V roce 1936 se otevřel důl prince Olafa, ve kterém se těžilo do roku 1972. Toho roku začala těžba zinku v Legruvbakkenu, ale po několika výnosných letech klesly ceny tak, že společnost byla nucena v roce 1977 svou činnost v dolech ukončit. Doly v Røros patřily více jak 250 let mezi nejdůležitější doly Norska. V letech 1644-1977 bylo vyrobeno více než 100 tisíc tun mědi a vytěženo 525 tisíc tun pyritu.

Kulturní památka důlního města Røros zahrnuje:

Město, postavené výhradně ze dřeva ukazuje, jak byl způsob života, těžba a doprava přizpůsoben horské studené oblasti. Ve městě se nachází asi 2000 dřevěných jednopodlažních a dvoupodlažních domů, které si dodnes zachovaly svoji atmosféru starých časů z doby těžby a hornického života. Návštěvníci se zde mohou proplétat uzounkými uličkami s iluzí tak trochu jiné doby. Celá historie města a těžby je zachycena v místním muzeu. Hlavní budova muzea je rekonstrukce pece z roku 1888.

Industriálně kulturní krajinu - krajina byla těžebními činnostmi zcela změněna. Rozsáhlou důlní činnost pod povrchem dokazují obrovské haldy, vykácené velké plochy lesa, vybudované četné přehrady, dřevěné kanály a silnice. Lze navštívit jámu Nyrget (1650) a důl prince Olafa (1936), ve kterém se nachází hala Bergmanns, dnes využívaná na koncerty a jiné příležitosti.

Starou budovu pece „Femundshytten" v Engerdalu.

Zimní cestu, která je mezi městy Røros a Falun a je tvořena řadou jezer, řek a potoků a používala se od listopadu do května.

Další památky Norska v seznamu UNESCO

V Norsku se nachází dalších šest památek, které jsou zapsány v seznamu světového kulturního a přírodního dědictví.

Přístavní hráz Bryggen v Bergenu byla čilým centrem mezinárodního obchodu až do počátku 20. století. Typické rovnoběžné řady domů se štíty obrácenými k moři představují architektonický styl, který se udržel téměř 900 let. Jednalo se o kombinaci obytných a skladových budov. Každý dům měl vlastní molo, sklad a skládací jeřáb.

Kamenné rytiny v Altě nabízejí návštěvníkům pohled na životy lidí a jejich pojetí světa před 6000 lety. Na pěti různých lokalitách se nachází 3000 kamenných rytin.

Roubený kostel v Urnesu byl postaven v polovině 12. století jako soukromý kostel bohaté rodiny a patří k nejstarším a nejlépe dochovaným roubeným kostelům v Norsku. Interiér je neobvykle bohatě zdoben precizními dřevorytinami.

Souostroví Vega má rozlohu přes 1000 km2 a je tvořeno nesčetnými ostrovy, ostrůvky a skalami, které byly několik tisíc let využívány k rybolovu a kladení pastí.

Dva fjordy na západě Norska – Geirangerfjord a Nærøyfjord představují největší nedotčené norské fjordy a patří k nejkrásnějším scenériím na světě. Dopad lidské činnosti na tato území je zanedbatelný a mimo osídlená území zde nebyla postavena žádná větší technická zařízení.

Struveho geodetický oblouk byl prvním rozsáhlým vědeckým průzkumem v Evropě a jeho vytvoření představovalo výjimečný příklad spolupráce mezi vědci a panovníky různých národů. Oblouk je řetězcem triangulačních bodů sahajících od norského Hammerfestu přes deset zemí až k Černému moři. Vybudoval ho astronom Friedrich George Wilhelm Struve v letech 1816-1852. Oblouk představoval první přesné měření dlouhého úseku poledníku, které pomohlo přesně změřit naši planetu a její tvar a přispělo k topografickému mapování.

Zpracovala Anna Šarochová (Štěpánková)

Zdroje:
Nejkrásnější divy světa: Kulturní památky přírodního ráje naší planety pod záštitou UNESCO
www.roros.no
www.worldheritageroros.no
www.riksantikvaren.no
www.norgesverdensarv.no
cs.wikipedia.org
norge.cz
www.hedvabnastezka.cz
norsko.orbion.cz
whc.unesco.org
www.kudrna.cz