3.říjen 2017
Zveřejnil Hynek Oberhel
Kategorie 2017 / 2

Kde se vzal macadam?

tezky, pěšiny, cesty, silnice, dálnice, železnice tzv. pozemní komunikace jsou "Tepny průmyslu", bez kterých se neobejdeme.

Štěrk, kamenné drtě, zkráceně kamenivo je pravděpodobně nejjednodušší výrobek z kamene. Převážně se používá hlavně ve stavebním průmyslu a současný svět si bez něho ani nedovedeme představit. Jeho výroba je v současné době samostatné průmyslové odvětví s vyspělými technologiemi. Současná doba klade na výrobce kameniva vysoké požadavky a to jak na kvalitu kamene, tak i na jeho čistotu zrnitosti. Tento obor je rovněž spojen jak se strojírenským, tak hutním a chemickým průmyslem a nabízí také mnoho zajímavých pracovních příležitosti.

Trochu historie - Římané

Nahlédneme trochu do historie. Otázkou je, zda byl štěrk v minulosti při opravách tehdejších komunikací používán? Určitě ano, ale bylo to tak říkajíc "Co bylo zrovna po ruce". Zřejmě byl v hojné míře používán písek a nebo štěrk, které vznikly přírodním zvětráváním hornin. Nejednalo se tedy o cílenou výrobu.

O důležitosti vytvářet nové, kvalitní komunikační sítě a udržovat je v náležitém pořádku, nás přesvědčila Římská říše. Měla vysoké nároky na jejich výstavbu a údržbu, neboť cesty měly vojenský a strategický význam.

Pravděpodobně Římané jako první stanovili pevné zásady a požadavky na stavbu cest a jejich pravidelnou údržbu, které ve své podstatě platí dodnes. Hlavně byl kladen velký důraz na pevný a stabilní podklad s uzavřeným povrchem. Každá cesta byla mírně vydutá a po obou krajích měla malou strouhu pro odvod vody.

Použilo se vše, co bylo na dosah. I na tehdejší otrokářskou společnost to byl cenově a časově nákladný stavební postup, ale vyplatil se. Některé z římských cest jsou stále využívány. Na výstavbě komunikací se podílela výhdradně armáda. Každý voják byl vycvičen k základním stavebním činnostem a součást jeho vojenské výstroje byl i malý rýč.

Středověk do výstavby komunikací nijak zásadně nezasáhl. Užíval dál, co zůstalo po Římanech a pokud se objevila nějaká nová cesta, byla větsinou prašná, vybudovaná na půdním základě bez zvláštní pravidelné údržby. Nebylo by ale spravedlivé vůči středověku, nezmínit, že se v 15.století objevily první štětované cesty. Pro velké náklady však tento dokolalý způsob stavby cest nedosáhl širšího upotřebení v životě tehdejší společnosti.

Průmyslová revoluce

K zásadnímu obratu při výstavbě nových komunikací dochází v období tvz. "Průmyslové revoluce". Byl vynalezen parní stroj, který našel velice rychlé uplatnění jako pohonná jednotka v továrnách. Dosáhl rychlého zdokonalení a krátce na to byla sestrojena první parní lokomotiva. A to už staré komunikace přestávají zcela vyhovovat stále se zvyšujícímu tempu přepravy pro dynamicky se rozvíjející průmysl. Objevují se stále větší a těžší povozy a zvyšuje se frekvence na cestách, jak přeprava surovin pro výrobu, tak následných odvoz hotových výrobků.

Nová metoda McAdama

Postavit novou komunikaci rychle a kvalitně s co nejmenšími náklady, byl pro tehdejší dobu opravdu tvrdý oříšek. V pravý okamžik do dějin vstupuje John Laudon McAdam (1756-1836), skotský stavební podnikatel z oboru výstavby cest a silnic.

Každý průměrný angličtinář teď už určitě tuší, odkud se vzal název "makadam" pro jeden druh kameniva. (Při výslovnosti "Mc" = mek je k českému názvu "makadam" už jen krůček). McAdam si povšiml, že kamenivo při jedné určité velikosti má tzv. "samoutahovací vlastnost", tj., že při dobrém utemování se jednotlivé kameny do sebe samy zaklíní.

Se svým objevem přišel ve vhodnou chvíli, neboť k dobrému "utemováni" je třeba opravdu těžkého mechanizmu. V té době to už nebyl žádný problém. Parní stroj již existoval a upevnit ho na masivní válec nebyl zas tak velký problém.

Svůj poznatek poprvé použil s velkým úspěchem r.1810 při stavbě silnice v anglickém městě Bristol. Krátce na to svou metodu vylepšil finálním zasypáváním jemné kamenné drtě na povrch "vozovky". Pro jejich hladší povrch později přidal další zlepšení, a to prolévání uválcovaného povrchu tekutým dehtem.

Jeho stavební způsob se šířil jako lavina celou Evropou a již v r.1830 se běžně používal v tehdejších Spojených státech.

Ted již nic nebránilo k plnému rozvoji moderní civilizace. Důležitost jeho objevu dokládá skutečnost, že se mu dostalo té cti být portrétován na britské známce.

Historka

Traduje se lehce humorná historka. Když se ho jeho dodavatelé štěrku ptali, jaká má být velikost kameniva pro jeho nový objev, odpověděl "...asi tak největší kus, který strčíte do své pusy". Jen jeden z nich dělal stále kamenivo o poznání větší, než ti ostatní. Na konec se ukázalo, že byl bezzubý.