Současné perspektivy a potenciál recyklace stavebních a demoličních materiálů ^{Doporučujeme}

Úvod

Recyklace stavebních a demoličních materiálů se v podmínkách ČR rozvinula v průběhu devadesátých let minulého století a v posledních deseti letech se stala zcela nedílnou součástí stavební výroby. Při použití recyklátů ze stavebních materiálů nedochází jednak ke zbytečnému nárůstu objemu odpadů a zejména procesem recyklace vzniká cenná druhotná surovina - recyklované kamenivo (betonové, cihelné, asfaltové atd.), které je levnější než kamenivo přírodní. Uplatnění nachází v nejrůznějších aplikacích ve stavebnictví. S ohledem na zpracovávané objemy je však pro každého dodavatele recyklovaného kameniva nejzajímavější jeho využití na liniových stavbách - zejména na stavbách komunikací.

• Černá skládka se stavební sutí Černá skládka se stavební sutí
• Cenný materiál na skládce Cenný materiál na skládce
•  

V posledních měsících veřejnost rozvířila informace o nekvalitně provedené dálnici D47 v ostravském úseku (dle platného značení se jedná ve skutečnosti o dálnici D1). Laická i odborná veřejnost s údivem sledují mediální přestřelky dvou hlavních aktérů Ředitelství silnic a dálnic a firmy Eurovia CS, kteří vinu za zvlněnou dálnici svalují jeden na druhého (resp. třetího - dodavatele strusky firmu Harsco Metal). Oproti různým mediálním prezentacím obou hlavních protagonistů si však zejména odborná veřejnost klade otázku - jak k tomuto stavu ve skutečnosti došlo, čím je to způsobeno, šlo o neznalost (ať při zadávání nebo realizaci stavby) nebo je za vším obyčejný podvod. Protože nikde nebyla dosud prezentována prokazatelná a ověřitelná fakta, nelze činit žádné závěry. Ministerstvo dopravy přislíbilo provedení nezávislého šetření zahraniční firmou, takže si budeme muset počkat, co bude v rámci šetření odhaleno. A to čekání bude pravděpodobně dost dlouhé - určitě spíše v řádu roků než měsíců.

Recyklované kamenivo, jeho výroba a použití

Někteří si v současné době kladou zcela logickou otázku - není užívání recyklovaných stavebních materiálů ve stavbách nepřijatelně vysokým rizikem?

V první řadě je třeba zdůraznit, že struska (ať ocelárenská nebo vysokopecní) či studený odval nejsou stavební a demoliční odpady. Stavební a demoliční odpad je zařazen v Katalogu odpadů (vyhláška 381 / 2001 Sb. ) ve skupině 17, kdežto struska ve skupině 10 - „Odpady z tepelných procesů", podskupina 10.02 - „Odpady z průmyslu železa a oceli" pod č. 100202 - „Nezpracovaná struska", příp. 100201 „Odpady ze zpracování strusky". Na druhé straně je však skutečností, že zpracovaná struska (ať vysokopecní nebo ocelárenská) byla v uplynulých letech úspěšně využívána jako alternativa k přírodnímu kamenivu. K jejímu zpracování se využívá takřka shodné technologie, jako pro výrobu recyklovaného kameniva z inertních stavebních a demoličních odpadů.

Zkušenosti z aplikace recyklovaného kameniva, vyrobeného z betonu, cihelného zdiva, asfaltových povrchů komunikací či jejich podloží jasně prokázaly, že použití recyklátů je zcela bezpečné. Příslušné normy však také stanovují zcela jednoznačné podmínky pro jejich využití. Nejčastěji se jedná recyklované kamenivo dle těchto norem:

• ČSN EN 12620 Kamenivo do betonu (norma určuje vlastnosti kameniva a fileru jako kameniva, získaného úpravou přírodního, umělého nebo recyklovaného materiálu a směsi těchto kameniv pro použití do betonu).
• ČSN EN 13043 Kamenivo pro asfaltové směsi a povrchové vrstvy pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch (norma stanovuje vlastnosti kameniva a fileru, získaného zpracováním přírodních, umělých nebo recyklovaných materiálů pro použití v asfaltových směsích a povrchových vrstvách pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch).
• ČSN EN 13242 Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace (norma určuje vlastnosti kameniva, získaného zpracováním přírodních, umělých nebo recyklovaných materiálů pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace).

Nejčastěji bývá recyklát ze stavebního a demoličního odpadu (inertní minerální sutě) využíván podle ČSN EN 13 242 jako recyklované „kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace". Rozsah zkoušek a deklarace vlastností (obdobně jako u ostatních norem pro kamenivo) se omezuje dle zamýšleného použití kameniva (např. dle Technických podmínek TP 210 „Užití recyklovaných stavebních demoličních materiálů do pozemních komunikací), příp. jeho původu. Základní požadavky na prokazování vlastností, které přicházejí pro případ recyklovaného kameniva v úvahu jsou zejména:

1. Požadavky na geometrické vlastnosti

• zrnitost,
• tvar zrn hrubého kameniva (index plochosti a tvarový index),
• procentní podíl ostrohranných a oblých zrn,
• obsah jemných částic

2. Požadavky na fyzikální vlastnosti

• odolnost proti drcení hrubého kameniva
• odolnost hrubého kameniva proti otěru
• objemová hmotnost zrn
• nasákavost

3. Trvanlivost

V případě vydání prohlášení o shodě musí producent recyklátu zajistit provedení počátečních zkoušek typu a dále řízení shody tak, aby zajistil shodu výrobku – recyklátu s normou deklarovanými hodnotami. Tento proces lze dokonce dle uvedené ČSN EN dovést až do vydání certifikátu CE – zejména jako recyklované „kamenivo do podkladních a ochranných vrstev obslužných, místních komunikací, nemotoristických, dočasných komunikací". Kromě sledování fyzikálně-mechanických vlastností recyklovaného kameniva je pro jeho bezpečné používání v nových stavebních konstrukcích vhodné i sledování kvality původního materiálu (stáří, pevnosti, stupně chemického, fyzikálního či mechanického znečištění), a také určení způsobu sekundárního zpracování a specifikace zvláštních požadavků na výrobu nových konstrukčních prvků.

• Recyklovaný beton Recyklovaný beton
• Recyklovaná cihla Recyklovaná cihla
• Recyklovaná stavební suť Recyklovaná stavební suť
•  

Je také třeba zdůraznit, že při zpracování recyklátů ve stavbě je nutno dodržet více technologickou kázeň než při zpracování přírodního kameniva. Aby byla dosažena požadovaná pevnost po zhutnění je kromě jiného např. nutné, aby měl recyklát optimální vlhkost stanovenou jeho producentem (optimálně zvlhčený recyklát lze u řady producentů za mírný příplatek zakoupit přímo). Dále musí být recyklát kvalitně zhutněn.

Z uvedeného stručného přehledu je tedy naprosto jednoznačné, že recyklované kamenivo musí splňovat celou řadu kritérií, jejichž zajištění (a prokázání) i aplikace je spojeno s nemalými finančními prostředky. Pokud by se místo recyklovaného kameniva použil jakýkoliv neupravený stavební odpad (s výjimkou výkopové zeminy), bude výsledek zcela nepoužitelný. Bohužel v typických českých poměrech, na které jsme si již bohužel pomalu zvykli, je šizení a okrádání, zejména ve spojitosti s veřejnými zakázkami, zcela běžnou záležitostí. Je prokázáno, že zpracování jedné tuny vytříděného stavebního odpadu (např. cihelného zdiva či betonů bez výztuže) nebo strusky se v nákladech pohybuje kolem 70 až 90,- Kč (tím je míněno pouze drcení a třídění na 3 frakce a nezbytná manipulace). Z toho je zřejmé, že zisky toho, kdo dodá na stavbu místo recyklovaného kameniva pouze neupravený odpad (stavební či strusku), jsou při použitém množství např. 300.000 tun bezesporu velice zajímavé.

Závěr

Recyklované kamenivo ve stavební výrobě nacházelo, nachází a nacházet bude stále široké uplatnění. Při jeho použití dochází jak k šetření nerostného bohatství (ani zásoby kameniva nejsou nekonečné), tak i úsporám při vlastní stavbě. Je však nezbytné pečlivě dodržovat systém řízení jakosti jak při výrobě umělého kameniva, tak i jeho aplikaci. I v podmínkách ČR je dále uvažováno s postupným zvyšováním podílu recyklovaného kameniva ve stavbách - resp. zvyšující se mírou recyklace stavebních a demoličních odpadů.