Zpracování železné rudy v Anglii

Gunn's Mill – tavící pec

První z nich se jmenuje "Gunn's Mill" a nachází se v oblasti zvané Forest of Dean (jihozápadní, mírně kopcovitá, zalesněná oblast na samé hranici mezi Anglií a Walesem). Jedná se o nejstarší a nejkompletněji zachovalou tavící pec v Anglii. Podle obrázku můžete vidět, že se v současné době nachází v opravdu žalostném stavu, byť se jedná o historickou památku vysokého hodnocení.

Mlýn a přádelna – předchůdce hutí

Stavení, jako takové je zaznamenáno již v roce 1435 a sloužilo jako klasický mlýn. Jeho poloha je přímo idealní pro tyto účely. Leží na strmém svahu u silného vodního zdroje. Nad mlýnem byla vybudována velká vodní nádrž pro pohon vodního kola. V roce 1596 si mlýn pronajal William Gunn, který ho přestavěl na přádelnu vlny. Od něho byl pak mlýn pojmenovan. Název neměl nic společneho s výrobou zbraní, jak by to podle názvu mohlo vypadat.

Výroba surového železa

V roce 1625 mlýn zakupuje Sir John Winter, který již měl zkušenosti s tavbou železa z jeho vlastních dvou hutí v nedalekém městě Lydney. Po dalších nutných úpravách mlýna byla zahájena výroba surového železa. Opět zde sehrála důležitou úlohu ideálni poloha mlýna. Zdroj vody byl natolik silný, že dokázal pohánět mlýnské kolo o průměru 4 m. Jím pak byly poháněny obrovské měchy na vhánění vzduchu do pece a dva obrovské hamry na zpracování vytaveného železa. Hluboké lesy v okolí dodávaly dostatek dřeva na výrobu dřevěného uhli a železná ruda se dovážela z nedalekého dolu. V temném období Občanské války, stál majitel Gunn's Millu na straně roayalistů a Gunn's Mill byl roce 1650 poničen parlamentními oddíly.

George Scudamore

Až do roku 1680 byl mlýn opuštěn. V roce 1681 se do opravy pouští George Scudamore, též majitel malých hutí v Lydney. Při přestavbě mlýna použil, pravděpodobně jako první člověk na světě, ve stavebnictvi železo jako konstrukčního prvku. Jedná se o dva železné překlady nad venkovními dveřmi a jsou dokonce datovány letopočtem 1682 a 1683.

Thomas Foley

V roce 1702 Gunn's Mill opět změnil majitele. Stavá se jim Thomas Foley, opět podnikatel v oboru hutnictví. Ten provozuje výrobu surového železa až do roku 1731. V posledních letech éry Gunn's Millu dokázal vyprodukovat téměř 800 tun železa za rok.

Výroba papíru

Thomas Foley je stále držitelem Gunn's Millu, ale roku 1738 ho Joseph Lloyd přestavuje na výrobu papíru. Velikou spotřebu vody při výrobě papíru silný zdroj vody lehce pokryvá a dva obrovské hamry slouží nyní na drcení papíroviny. Nad tavící pecí je postavena vysoká sedlová střecha, která sloužila jako sušárna na sušení vyrobených papírových archů. Gunn's Mill dostává dnešní podobu a výroba papíru trvá až do roku 1879.

Forest of Dean

Do roku 1982 sloužil Gunn's Mill jen k farmářským účelům. Od té doby jen chátral než si ho vzala do péče místní organizace pro ochranu památek "Forest of Dean Building Preservation Trust" v čele s Billem Parkerem.

Oblast Forest of Dean je známá hlavně svojí historií těžby uhlí, železné rudy a kamene. Rozkládá se v blízkosti řeky Way, která zaručuje dostatečně množství vody pro rozvoj jakéhokoliv průmyslu.

Otec a syn Mushetovi

Metalurgická historie Forest of Deanu je neoddělitelně spajta se dvěma jmény, David Mushet a jeho syn Robert Mushet.

David Mushet pocházel ze Skotska a byl zaměstnán v hutích Clyde Iron Works v Glasgow, kde se intezívně zabýval zefektivněním výroby surového železa a zlepšením jeho kvality. Provedl velikou sérii experimentů a několik postupů se mu podařilo i patentovat. Jejich prodejem pak mohl dále provozovat své experimenty. Do Forest of Deanu přijel roku 1810 na pozvání Thomase Halforda, majitele zdejší tavící pece, nazývající se Whitecliff Ironwork, která se neustále potýkala s kvalitou vytaveného železa.

Ihned po příjezdu Mushet provádí změny v tavícím procesu a nastává obrat k lepšímu. Bohužel po šesti měsících dochází mezi majitelem a Mushetem k rozporu a z Whittecliff Ironwork odchází. David Mushet vkládá svoje investice do zdejších podniků, zvláště do těžby uhlí. Výnosy z těchto investic mu na několik let pokrývají jeho výdaje na další výzkumy.

V letech 1818 – 1819 vybudoval ve Forest of Deanu slévárnu podle svých představ se jménem Darkhill Ironworks a prodej výrobků přináší firmě zisk. Po jeho odchodu do důchodu v roce 1845 se vedeni firmy ujímá nejmladší ze tří synů Robert.

Robert Mushet a slitiny

Jestliže se Robertův otec zaobíral hlavně efektivitou a kvalitou výroby, on sám byl zaměřen na vývoj slitin, hlavně s titanem. Rozšiřuje otcovu slévárnu a nově postavenou část pojmenovává na Titanic Steelworks. (Název firmy neměl nikdy nic společného s lodí stejného jména.) Je zdokumentováno, že Robert během deseti let provedl více jak deset tisic experimentů v hledání vhodných slitin pro všeobecný průmysl. I on měl na svém kontě několik patentů. Jedním z nich je i dodnes známá ocel s označením (R.M.S) =Robert Mushet's Special Steel tzv. nástrojová ocel. Po smrti svého otce v roce 1847 prodavá celý Darkhill a stěhuje se do Shefieldu. Teď je jistě zasvěcenějším jasné, proč shiefildská ocel měla ve světě takový zvuk.

Thomasova struska

Z Forest of Deanu se přesuneme asi o 50 km do vnitrozemí Walesu. Pokud někdy Wales navštívíte, nenechte si ujít návštěvu malého městečka se jménem Bleanavon.

Vůbec nemusite být zarytým vyznavačen historie "Průmyslové revoluce" aby jste po prohlíce měli hlavu plnou dojmů.

Psal se rok 1787, kdy si trojice podnikatelů pronajala pozemek od Lorda z Abergavenny. Jednalo se o Thomase Hilla a jeho adoptovaného bratra Thomase Hopkinse a Benjamina Pratta. Thomas Hill jako první použil k redukčnímu procesu železné rudy v peci vápenec, který se v hojné míře těžil v okolí Bleanavonu. Zkrátil tak výrobu surového železa a zvýšil jeho kvalitu. Dodnes je po něm pojmenována tzv. Thomasova struska, která se dá dále použít ve stavebnictví a v zemědělství. Thomas Hill tak redukoval odpad z výroby a zvyšoval profit firmy jejím prodejem.

"Železárny s přilehlým sídlištěm"

Bleanavon Ironworks byl pravděpodobně prvním projektem svého druhu na světě, kdy bylo vybudováno pro zaměstnance firmy a jejich početné rodiny bydlení s místním obchodem. Skromné domy byly v zimě vytápěny odpadním teplem z pecí a vše bylo v dosahu několika minut chůze. Na tehdejši poměry se jednalo opravdu o luxus. V dnešni terminologii by jsme mohli tento projekt nazvat "Železárny s přilehlým sídlištěm". Zaměstnanec měl ale na výběr. Buť bydlení zadarmo s rodinou na "sídlišti", ale výplatu bude dostávat v železných "talónech", které byly sice v poměru 1:1 k oficiálni měně, ale mohl je uplatnit pouze v již zmíněném vnitřním obchodě. Nutno podotknout, že ceny v obchodě byly až třikrát vyšší, než v obchodě normálním. A nebo dostávat výplatu v oficiálni měně, ale bydlení a nákupy si pořizovat mimo "sídliště". Společnost vlastnila na 430 domů a zaměstnávala na 1000 lidi. V roce 1845 se dokázalo vyrobit 35 549 tun surového železa.

Pracovní příležitosti a export

Bleanavon Ironworks byl druhým největším hutním komplexem v Británii. Vyrábělo se zde 30% veškerých výrobku ze železa, které se exportovaly do Indie, Ruska a dokonce i do Brazílie. Okolí poskytolo vše potřebné pro výrobu. Ložiska surovin byla lehce dostupná a jejich nákup i s dopravou byl levný. Pracovní příležitosti přilákaly do Bleanavonu jak vysoce kvalifikované odborniky, tak i nekvalifikované síly. Od roku 1800 do roku 1840 se populace z bývalých 1000 obyvatel zvýšila na 5115.

Moudrost Marie Terezie

Metalurgie hrála a hraje pro chod lidské společnosti jednu z nejdůležitějších rolí. Těžko si můžeme představit, že přestaneme používat výrobky z kovu. V prvopočátcích "Průmyslové revoluce" si ale metalurgie, za velikého přispění člověka, vybrala krutou daň na přírodě. Diky honbě za výrobou dřevěného uhlí je dnes Británie prakticky bez lesů. Zde je nutno zmínit a vyzdvihnout moudrost cisařovny Marie Terezie, ktera se obávala stejného dopadu na lesy při rozvoji hutního průmyslu v Rakouské monarchii. Vydáním dekretů o zákazu používání dřevěného uhlí při výrobě surového železa, udělala pro následující generace neocenitelnou službu. Uvědomovala si důležitost rozvoje hutnictví pro monarchii a její obrany a podporovala firmy různými výhodami, které používaly uhlí při výrobě.

Z Anglie Hynek Oberhel