Chocholovská dolina

Tip: Pokud sem míříte autem, nechte ho na záchytném parkovišti Siwa. Pokud nemáte vlastní vůz, svezte se sem autobusem ze Zakopaného.

Krásnou přírodou pěšky i na kole

Co sem všechny ty turisty láká? Kromě překrásné přírody s krokusy rozkvétajícími mezi skalními útvary je to i velmi nenáročný terén. Tím pádem si sem můžou troufnout nejen trénovaní chodci, ale i senioři nebo maminky s kočárky. Tohle místo je navíc jedním z mála v Tatranském národním parku, kde se smí jezdit i na kole – klidně se tedy vyšvihněte do sedla a dojeďte z centra Zakopaného po cyklostezce prakticky až na konec doliny. A komu by přeci jen umdlévaly nohy únavou, ten si může vyskočit na koňský povoz.

Z historických chalup místních horníků a později pastevců přežily jen některé. Vaše kroky takřka určitě povedou ke schronisku PTTK na Polanie Chochołowskiej, která slouží jako turistická základna i s možností přespání.

Polana Chochołowska – velká paseka (polana) v Dolinie Chochołowskiej v polských Západních Tatrách. Je to největší polana v celých polských Tatrách. Je položena v nadmořské výšce 1090-1150 m n.m. V minulosti byla jedním z hlavních center pastevectví. Bývala pravidelně kosena a vypásána. Pásly se zde ovce i hovězí dobytek. V roce 1930 zde stálo 60 různých stavení (salaše, stáje, šopy a stodoly). Ty sloužily nejen k chovu dobytka, ale i pro přespání pašeráků, pytláků i horolezců. Řady velkých kamenů na pastvinách vyznačovaly vlastnické hranice.

Název pochází od vesnice Chochołów , která na ní v šestnáctém století získala práva pastvy. V roce 1821 sedm vsí (později přibyla ještě jedna) shromáždilo peníze a koupilo značnou část pozemků v dolinách Chochołowskiej a Lejowej. Negramotní horalé (górale) tuto transakci svěřili právníkovi, který je zastupoval. Ten pozemky vykoupil od Rakouského císařství, avšak přepsal většinu jen sebe. Tyto pozemky pak prodal cizím vlastníkům. A tak až po dlouhých soudních sporech (v roku 1867) se pozemky vrátily do vlastnictví horalů. Po II. světové válce byly pozemky zahrnuty do nově vyhlášeného tatranského národního parku (TNP) a vlastníci tak opět ztratili práva na obhospodařování svých pozemků. Tak se znovu se spor o pozemky dostal k soudu. U soudu horalé znovu uhájili právo na obhospodařování svých pozemků. Národní mu parku zůstalo jen právo dohledu nad tímto hospodařením. A tak polanu v současnosti obhospodařuje Hospodařící společnost osmi obcí – „Wspólnoty Leśnej Uprawnionych Ośmiu Wsi" se sídlem v obci Witów.

Na polaně dodnes stojí několik salaší. Společnost zde provozuje občerstvení – „bufet góralski" a provozuje se zde omezená pastva ovcí. V zimě lyžařský vlek.

U horního koce polany stojí turistická chata Schronisko PTTK na Polanie Chochołowskiej . Chata je hlavní turistickou základnou v této části Tater. V zimě je centrem skialpinismu (jsou vyznačeny sjezdové trasy z vrcholů hor nad polanou). Vedle chaty je meteorologická stanice a chatka horské služby TOPR. Pod lesem stojí dřevěná kaplička sv. Jana Křtitele postavená v goralském stylu. O nedělích se zde slouží mše (panoramatický rozhled od kapličky viz: http://panoramy.wyprawy.org/kaplica_chocholowska.php).

Polana je každé jaro poseta koberci květů šafránu karpatského (Crocus scepusiensis). Návštěva polany na počátku jara proto patří k jedinečným zážitkům! – viz: http://www.panoramy.wyprawy.org/chocholowska_polana.php. Z polany jsou krásné výhledy na Grzeš (Lúčna) , Wołowiec (Volovec), Jarząbczy Wierch (Hrubý vrch) , Bobrowiec (Bobrovec) a masiv nedalekého Kominiarskiego Wierchu. Dobře jsou viditelné vápencové skály nad polanou – stěny Chochołowskich Mnichów.

Dolina Chochołowska – nejdelší a největší dolina v polských Tatrách. Nachází na západním okraji polských Západních Tater. Je dlouhá 10 km a zabírá plochu více než 35 km ². Administrativně náleží k obci Witów.

V dolní části (v délce 4 km) tvoří hlubokou rokli, ve které jsou dva kaňonovité průlomy nazývané – „bramy" (brány): Niżnia Brama Chochołowska a Wyżnia Brama Chochołowska . Horní, širší část doliny se rozděluje na 3 hlavní větve: : Dolinę Starorobociańską , Dolinę Chochołowską Wyżnią i Dolinę Jarząbczą. Kromě těchto hlavních větví má dolina ještě několik menších: Mała Sucha Dolina, Wielka Sucha Dolina, Dolina Huciańska, Dudowa , Trzydniowiańska, Głębowiec, Długa, Kryta, Wielkie Koryciska, Małe Koryciska a mnoho ještě menších žlebů.

Dolina Chochołowska je budována dvěma hlavními typy hornin. Jižní, horní část (nad Wyżnia Brama Chochołowska) budují krystalické horniny – ruly a žuly. Severní, dolní část zase příkrovové, sedimentární horniny – břidlice, křídové vápence a DOLOMITY. Rozdílný je i vznik v těchto částí doliny. Horní část tvořily převážně ledovce, zatímco dolní část byla vytvořena především erozivní činností Chocholovského potoka (Potok Chochołowski) a fenomény vápencového krasu. Působením těchto jevů zde vzniklo několik jeskyní (největší jeskyně – Szczeliną Chochołowską). Ani jedna z nich, však není zpřístupněna veřejnosti!

Dolina vděčí za svůj název několik kilometrů vzdálené obci Chochołów. Obyvatelé této vesnice už v 16. stol. kolonizovali oblast Tater mezi Wołowcem a Bobrowcem. Velké množství terénů vhodných k pastvě způsobilo, že se toto území stalo centrem pastevectví v polských Tatrách. V roku 1930 zde páslo 280 pastýřů okolo 4000 ovcí. Velký zde byl i počet salaší, útulen a šop.
Dolina Chochołowska měla též hornickou minulost. Už v 16. století se zde provozovala těžba železných rud a hutnictví železa a tato výroba trvala až do druhé poloviny 19. století. Železo bylo nejdříve vyráběno přímo v dolině. Později byla ruda dovážena, po cestě zvané Drogą pod Reglami, do hutí v Kuźnicach. V dolině nesou mnohá místa názvy spojené s touto činností (např. Hala Stara Robota, Polana Huciska).

Tuto krásnou dolinu objevili v 19. století také turisté. Opravdovou popularitu však dolina získala až v meziválečném období, a to především díky lyžařům a horolezcům organizovaným v ZON (tatranském spolku), kteří postavili chatu v Dolinie Starorobociańskiej. V letech 1930 – 1932 postavil další chatu Varšavský lyžařský klub (Warszawski Klub Narciarzy) na Polanie Chochołowskiej. V roku 1937 se zde uskutečnil pokus o překonání největší výšky dosažené v balónu. Bohužel pokus se pro silný vítr nezdařil a balón, který byl částečně naplněn vodíkem, dokonce explodoval.

Během druhé světové války, chaty a mnohé salaše poskytovaly úkryt polským a sovětským partyzánům. Během války, proto Němci vypálili obě chaty, mnoho salaší a šop. Po válce vletech 1951 – 53 byla na místě vypálené chaty postavena nová, větší, dodnes sloužící chata – Schronisko PTTK na Polanie Chochołowskie, která se stala hlavní základnou pro letní i zimní turistiku v této části Tater.

Dolina se nachází na území Tatrzańskiego Parku Narodowego. Ten však její území přímo nespravuje. To patří totiž Společenství pro lesnictví a venkov osmi obcí (Wspólnoty Leśnej Uprawnionych Ośmiu Wsi) se sídlem ve Witowie a národní park tak jen dohlíží na hospodaření této společnosti. Na území doliny proto se zde těží dřevo, provozuje pastevectví, i když té v takovém rozsahu jako v minulosti. Díky tomuto hospodaření však nedochází k zarůstání pastvin a pasek, jak se tomu děje v ostatních částech parku, spravovaných pouze národním parkem.
Až 2/3 doliny pokrývají smrkové lesy. V dolní části s příměsí buku, jedle a reliktní borovice lesní. Mezi lesy se bělají vápencové skály – zejména efektní Mnichy Chochołowskie a Siwiańskie Turnie. Vrcholy okolních hor jsou porostlé klečí až travnaté. Velkou atrakcí jsou četné pastviny a polany se salašemi. Na většině z nich se doposud pasou ovce. Na jaře zde v masívním množství kvetou šafrány karpatské (Crocus scepusiensis), na podzim pak trsy hořců (Gentiana). Žijí zde jeleni, medvědi, svišti a mnoho dalších druhů zvěře.

Dolina Kościeliska

patří mezi jednu z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších dolin v oblasti polských Tater. Současně je také druhou největší dolinou, která má za sebou pestrou minulost. Přibližně od 15. století se v dolině rozvinul těžební průmysl. Ve velkém se zde těžilo stříbro, měď a antimon. V pozdějších stoletích se začala těžit i železná ruda. V dolině probíhalo celé zpracování rudy. Byla zde pec pro tavení rudy,mlýn na mletí rudy, kovářská dílna, krčma a také kostelík. Po těchto budovách v dolině již nezůstali žádné stopy. Díky této hornické osadě a kostelíku vzniklo označení dolina Kościeliska. Jediný pozůstatek těžařství v dolině je zbojnická kaplička s překříženými hornickými kladívky.