Cornwall, kraj přírodních krás, bohaté historie a ložisek kovů

Přírodní krásy a historie

Cornwall je nejjihozápadnější část Anglie, bohatá na přírodní krásy, historii s mnoha megalitickými stavbami a tradicí s vlastním jazykem tzv. cornwalština (Jedná se o velmi složitý, původně keltský jazyk. Poslední člověk, mluvící tímto jazykem zemřel v roce 1987 a má dokonce pamětní desku na rodném domě). Cornwall měl také v nedávné době čest hostit představitele "G7", a to na ostrovní pevnosti St.Michael's Mount.

Díky teplému Golfskému proudu, který Cornwall omývá, je zdejší klima s průměrnou roční teplotou 12,5 C.

Rázem se ocitnete téměř na pobřeží Středozemního moře a můžete se procházet pod korunami palem a fotografovat subtropické rostlinstvo, či si vyjet na projížďku po moři a pozorovat velryby a delfíny. Ne náhodou byl Cornwall zvolen pro výstavbu již zmíněné botanické zahrady.

Naleziště kovů

V tomto článku se zaměřím na jednu velmi slavnou etapu historie Cornwallu, která prakticky ovlivnila novodobé dějiny světa a udala směr, kterým se ubíráme dodnes.

Pokud se podíváte na geologickou mapu britských ostrovů, zjistíte, že Cornwall a sousedící Devon County je tvořen z vyvřelin, především žuly. A kde jsou vyvřeliny, jsou i minerály a kde jsou minerály, jsou i kovy. Zdejší složení žuly je k tomu přímo ideální. Je to především minerál cínu, česky zvaný cínovec (SnO2), odborně zvaný Kasiterit. K tomuto názvu se ještě vratíme později. Dále pak hlavně meď v čistém stavu. Doprovodné kovy jsou zde - stříbro, olovo, minerál zinku (ZnS zvaný Sfalerit) a další. Těžba těchto surovin je doložena již v době bronzové (2150 př.n.l.).

Slitina - strategická surovina

Byl to v rozvoji lidstva nebyčejně velký skok kupředu, když si někdo povšiml, že stačí přidat jen 5% -20% cínu do roztavené mědi a vznikne bronz. Slitina mnohem tvrdší než surové železo, která se dobře odlévá do forem, dobře se leští a jako třešnička na dortu, má barvu jako zlato. Slitina jako stvořená pro výrobu zbraní. Z našeho dnešniho pohledu se jednalo o "strategickou surovinu" a byla předmětem čilého obchodu. Tu a tam probleskne v novinách zpráva, že se u pobřeží jihozápadní Anglie našel vrak lodi ze starověku s cínovými či měděnými pruty. Ta nejznámější zpráva o potopené lodi s cínovými pruty z Cornwallu pochází až z pobřeží Haifa u Izraele.

Féničané a Římané

Ve starověku, obchod s cínem a mědí ve středomoří, drželi pevně v rukou Féničané a své zdroje kovu úzkostlivě tajili. Jedním ze zdrojů byl i Cornwall. Nemilosrdně potápěli jakoukoli loď, která se nacházela za Herkulovými sloupy (Gibraltarský průliv) na cestě ke Cornwallu. Herodot se v jednom ze svých spisů zmiňuje o "Cassiterides", což v překladu znamená "Cínovy ostrov". Měl zřejmě na mysli Cornwall. Teď již také víte, odkud pochází odborný název pro cínovec – Kasiterit.
Římané měli bohatá naleziště cínovce v tehdejší Hispánii (dnešní Španělsko) a hornatý Cornwall a Devon se nijak zvlášť nesnažili ovládnout, byť byly tyto oblasti tak bohaté na barevné kovy. Moc se jim asi nechtělo do válečného dobrodružství v hornatém jihozápadě a nechali žít Cornwall a Devon svým vlastním životem, stejně jako Wales. Jejich nejjihozápadnější pevností byly v dnešním Ilchestru a Dorchestru (dnešní Dorset County), dosti vzdálené od dnešního Cornwallu. V dnešní terminologii zvolili taktiku "námořni blokády". Římané tak donutili Cornwall k obchodu s těmito kovy, však výhodnému zvláště pro sebe.

Větrání a čerpání vody

Mluvit všeobecně o průmyslové "těžbě" cínu a mědi v pravém slova smyslu můžeme až od 16.stol. Spotřeba kovu rostla, zvláště na výrobu zbraní. Šachty se zavrtávaly čím dál více do větších hloubek. Zdokonalovala se těžební "technika" a tonáž vytěžených surovin rok od roku rostla. Otevíraly se i nové šachty v sousedním Devonu.

Dva velké problémy zužovaly tehdejší hlubinnou těžbu (na bezpečnost práce se v té době moc nehledělo). Ten první byl, jak zajistit dostatečné větrání a přísun čerstvého vzduchu pod zem a ten druhý, jak se vypořádat s podzemní vodou.

Když se podíváte v Cornwallu na jakákoli těžební mista s pozůstatky budov, budou si podobná, jako vejce vejci a vždy budou mít vysoký komín. Na první pohled by se mohlo zdát, že je to komín pece pro tavbu rudy. Nikoliv. Nad každým vyústěním šachty byl zbudován vysoký komín, pod kterým se rozdělal mohutný oheň. Tah horkého vzduchu komínem zároveň uvedl do pohybu vzduch pod zemí. Tento velice jednoduchý a levný způsob podzemní ventilace vzduchu se praktikoval až na samý začátek 20.stol.

Vyčerpávání podzemní vody se zprvu provádělo za pomoci větrné síly (na mapě vidíte, že většina šachet lemovala pobřeží Cornwallu), vodního kola a nebo koňské síly. Zlomovým bodem bylo nasazení úplně prvního parního stroje od Jamese Watta, který byl od samého prvopočátku určen na čerpání podzemní vody. Parní stroje se velice rychle uplatnily i v jiných těžebních procesech jako např. drcení rudy a transportu.

První lokomotiva

V následujících řadcích si bude muset většina z nás poopravit historické údaje, jako jsem to musel udělat i já. Ve školních lavicích jsme se učili, že prvni parní lokomotivu sestrojil George Stephenson a jmenovala "Rocket". Není tomu tak! První parní lokomotivu sestrojil Richard Trevithick a stejně tak, jako v případě Jamese Watta, jeho úplně první sestrojená lokomotiva putovala přímo do Cornwallu na přepravu vytěžené hlušiny a vytěženéhoho nerostu.

Zmíněná "Rocket" vznikla cca o 25 let později a byla to nejúspěšnější lokomotiva, sloužící na přepravu osob mezi Liverpoolem a Manchesterem, řítící se "kosmickou" rychlostí 50 km/h. Její konstrukce udala vývojový směr, kterým se ubíraly lokomotivy následující. Proto je "Rocket" tak slavná.

Zkušenosti z využití parního pohonu při těžbě se rychle šířily i do jiných odvětví výroby (především do textilního) a prvopočáteční jiskra "Průmyslové revoluce" byla zažehnuta. Vše se dalo do pohybu nebývalým tempem. Více tun, větší hloubka, větší rychlost, větší odbyt a nenasytná poptávka, ale také více úrazů a důlních neštěstí.

Rychlost bitevních lodí

Těžba mědi v Cornwallu se nepřímo podílela i na jednom z největších vítězství Britského království - bitva u Trafalgaru. Bitevní lodě kapitána Nelsona byly oproti spojenému loďstvu Španělska a Francie menší, obratnější a rychlejší. Rychlost nelsonovým lodím dodávaly leštěné měděné plechy, pobyté na trupu ponorné části lodi. A to se nezmiňuji o lodních kanónech ulitých z cornwallských surovin.

Havířská gastronie - Cornish Pasty

Ať se to zdá k nevíře, těžba kovových surovin v Cornwallu zasáhla i do oblasti gastronomie. Tzv. "Cornish Pasty" je znám po celé Británii. Troufám si tvrdit, že se jedná opravdu o britský národní pokrm a od roku 2011 je název pod ochrannou značkou. O co se vlastně jedná? Předpokládám, že nikdo ze čtenářů L&T nepochybuje o tom, že práce havířů je opravdu náročná, nebezpečná a fyzicky vyčerpávající.

Každodenní otázkou pro životní partnerku havíře bylo, jak nejlépe poskytnout svému muži rychlou, chutnou a vydatnou stravu. Zároveň poučení zkušenostmi z postupných otrav lidského organismu kovy ze starého Říma, kdy se strava podávala na olověných talířích či v nádobách, bylo třeba také domyslet způsob podávání již zmiňované stravy. Ruce havířů byly špinavé a de faco kontaminovány těžkými kovy, zvláště arsenikem, minerálem doprovázející těžbu cínovce. Nebyl čas a ani možnost si ruce pečlivě před každým jídlem umýt.

První "Fast Food"

Lidová tvořivost a starostlivost manželek elegantním způsobem tyto problémy vyřešila. Vznikl "Cornish Pasty", což jest zapečená směs mletého masa s cibulí a vařených kostek brambor v těstové kapse se silným těstovým okrajem. Za tento okraj havíř držel svůj pokrm, aniž by se musel rukami dotknou části, kterou pojídal.

Po zapečeni, masová směs uvnitř Cornish vydržela být až 8 hodin horká. Ale co rodina, to jiný recept a jiná náplň. Stará havířská pověst praví, že se Ďábel na Cornwallu nevyskytuje, protože by ho hospodyně rozemlely do Cornish. Záznamy o tomto pokrmu se dají dohledat již ve 12.stol. Zřejmě se zrodil též i první " Fast Food" na světě.

Hrdost a tradice

Na původ tohoto pokrmu jsou Cornwollané tak hrdí, že nesmí chyběť při žádné důležité sportovní události (rugby, fotbal), aby se vám nevznášel nad hlavou ve formě balonu.

V 19.stol. dochází k mírnému útlumu těžby a havíři se rozjíždějí za prací i do jiných částí Anglie a tento pokrm si beru s sebou. Tak se Cornish Pasty rozšířil po celé zemi. Pokud někdy navštívíte Cornwall, ochutnejte čerstvě upečený "Cornish". Je opravdu dobrý. Výrobců je na ulicích vice než dost a každý vám bude tvrdit, že právě on dělá ten nejlepší a ten nejtradičtější "Cornish".

Obnova těžby

Poslední šachta na těžbu cínu byla pro nerentabilnost uzavřena v roce 1998. Vzhledem ke stále rostoucí ceně barevných kovů bylo počátkem roku 2021 rozhodnuto o opětovném zahájení těžby cínu na Cornwallu. Moderní geologické studie prokázaly, že zásob cínu, mědi a jiných kovů je pod povrchem stále dost.

(Bill Parker contributing)

Z Anglie Hynek Oberhel

Dodatek redakce: je správné být pyšný na domácí tradice, tak jako jsou Cornwollané na Cornish Pasty.