Hadrianův val aneb velká římská zeď

Ten, kdo vyloženě nestudoval dějiny starověku, a je nás hodně, o Hadriánovi samotném a jeho zdi, víme pouze to, že byl a že zeď je na hranici mezi Anglii a Skotskem.

V následujících řádcích se pokusím o Hadriánově zdi napsat trochu více a navrch se zmíním ještě o jedné "zdi" (dále už jen "val"), o které jsem neměl do nedávna ani potuchy.

Historická fakta

Na úvod pár dějinných faktů, letopočtů, jmen a technických údajů. Hadrián (117 n. l. - 138 n. l.) převzal císařský trůn po Trajánovi, který ho několik dní před svojí smrtí adoptoval a předal mu moc. Kdo dával ve škole při dějepisu jen trochu pozor, tak si pamatuje, že za vlády císaře Trajána dosáhla římská říše své největší rozlohy.

Uvnitř byla politicky stabilní, ale na nově dobitých územích vládly nekonečné nepokoje. To se týkalo i rozmezí mezi Anglii a Skotskem.

Aby mohlo dojít k pokojné kolonizaci tohoto ostrova, bylo zapotřebí situaci stabilizovat, ukončit téměř neustálé útoky z Caledonie (římský název pro území dnešního Skotska) a vytyčit dosud nejasnou hranici mezi ní a Římem. Hadrián roku 122 n. l. osobně navštívil Britany (římský název pro ostrov) a dal pokyn k vybudování obranné zdi v nejužším místě dnešní Anglie od ústí řeky Tyne (dnes tam leží město Newcastle) až po zátoku Solway Firth (dnešní vesnice Bowness on Solway).

Byť se jedná o nejužší místo Anglie, vzdálenost mezi oběma body je 117 kilometrů (79 římských mil). Hadrián si musel být plně vědom svého rozhodnutí. Obrovský projekt, jako byl tento, vyžaduje velké lidské nasazení, nepředstavitelné nároky na transport a přesun materiálu, na zásobování a enormní finanční náklady.

Vlastní stavba

Stavba obranné zdi byla zahájena o rok později, roku 123 n. l. Podílelo se na ní téměř dvanáct tisíc mužů. Nebyli to otroci, ale speciální římské legie, vycvičené jak pro boj, tak i pro všeobecnou výstavbu.

Obranná zeď měla být původně tři metry široká a pět metrů vysoká ale již v prvopočátcích výstavby byl její rozměr zredukován na dva metry šířky a čtyři metry výšky. Dokonce západní konec zdi byl vystavěn pouze z navršené zeminy s dřevěnou palisádou na jejím vrchu. To vše bylo děláno se záměrem urychlit co nejvíce její dokončení. I tak bylo nutno vytěžit a přepravit na sedm set šedesát pět tisíc metrů krychlových kamene. (Pro zajímavost: Cheopsova pyramida obsahuje odhadem 2,3 milionu metrů čtverečních kamene a stavěla se dvacet let).

V některých úsecích před zdí vyhloubili čtyři metry hluboký příkop trychtýřovitého tvaru. Po celé její délce vedla za zdí cesta, která sloužila pro přepravu materiálu a později pro přesun vojenských jednotek a zásobování. Tato cesta se užívá dodnes. Jádro zdi bylo do dvou metrů pojeno vápnem, zbytek její výšky byl vystaven nasucho.

Stavební zajímavostí je, že jednotlivé řady kamenných kvádrů kopírují terén, a to i v těch nejstrmějších úsecích směrem nahoru a dolu. Vůbec tu nebyla vyvinuta snaha udržovat je ve vodorovné poloze.

Strážní věže

Na vrcholu zdi byl ochoz pro hlídkující stráže s nízkou dřevěnou palisádou. Sedmdesát devět vojenských posádek bylo od sebe vzdáleno jednu římskou míli v tzv. "milecastle" a mezi nimi bylo sto padesát šest strážních a signálních věží. Za zdí byl opět další, tři metry hluboký a šest metrů široký, obranný příkop. Pro dostatečnou vojenskou zálohu vybudovali za zdí šestnáct pevností. Celé toto velkolepé dílo bylo postavené za pouhých sedm let.

Hraniční policie

Posádky pro střežení obranné zdi byly tvořeny pomocnými vojenskými sbory a měly funkci něco jako hraniční policie. Vybíraly celní poplatky a jako vojenské oddíly v první linii sloužily k zachycení první vlny útoku nepřítele, ale nebyly to legionáři. Nejbližší legie od Hadriánovy zdi sídlila v Yorku, sto třicet šest kilometrů na jih. V době Hadriána byly v Britany tři legie, každá čítala okolo pěti tisíc mužů a byly nasazovány v případech potlačení velkých vnitřních a vnějších nepokojů.

Antoninův val

Když Hadrián v roce 138 n. l. umírá, Římské impérium je vnitřně politicky stabilní, cesty jsou bezpečné, daří se obchodu, umění, vzdělávání a rozvoji řemesel. Císařské moci se ujímá Antoninus Pius (138 n. l. - 161 n. l.), kterého Hadrián, tak jak on byl sám, adoptoval.

Hned v prvních letech své vlády Antoninus Pius postupně dobývá nová území 160 kilometrů na sever od Hadriánovy zdi. Dostává se až na nejužší místo Skotska, které se dnes nazývá "Central Betl of Scotland". Vzdálenost od zálivu "Firth of Forth" k ústí řeky "Clyde" je šedesát tři kilometrů (42,5 římských mil). Dá se tedy říct, že je to polovina délky Hadriánovy zdi.

Okolo roku 140 n. l. vydává Antoninus pokyn k zahájení výstavby obranné zdi. Teoreticky by měla být její obrana mnohem snazší. Podle odkrytých, tři metry širokých kamenných základů se předpokládá, že původní záměr byl mnohem ambicióznější než Hadriánova zeď.

Měla být tři metry široká a šest metrů vysoká. Od tohoto návrhu se ale upustilo a začal se realizovat pět metrů široký a čtyři metry vysoký obranný hliněný val s dřevěnou palisádou na jejím vrcholu. Před valem byl vyhlouben čtyři metry hluboký příkop.

Podél celého valu byla přibližně na každém třetím kilometru (dvě římské míle) pevnost s posádkou. Bylo jich celkem osmnáct a mezi nimi byla na každé římské míli pevnost menší.

(Obr. č. 7) Opět tu po celé délce vedla zásobovací cesta. Tento val ale neměl za sebou obranný příkop, jako tomu bylo u Hadriánovy zdi.

Výstavba Antoniova valu trvala dvanáct let. Po jejím dokončení se veškeré vojsko z Hadriánovy zdi přesunulo sem. Z historického hlediska, ale měl Antoninuv val tzv. "jepičí život". Nedokázal odolávat neustálým útokům ze severu a již po osmi letech od jeho dokončení, musel být opuštěn a vojenské posádky evakuovány zpět za Hadriánovu zeď.

Závěrem

Hadriánova zeď sloužila k obranným účelům Římského impéria po dvě stě osmdesát let od jejího úplného dokončení. Za dobu své existence byla čtyřikrát prolomena a poškozené úseky opět od základů vybudovány zpět. Až roku 410 n. l. ji poslední sloužící vojenská posádka opouští a pak už se stává jen pouhým zdrojem lehce dostupného stavebního kamene pro okolí.

Z Anglie Hynek Oberhel