Národní park Sa Pa, aneb výstup na nejvyšší horu Vietnamu Phan Xi Pang

Město Sa Pa – správní a turistické město

Národní park Sa Pa zaujímá velkou část pohoří Hoang Lien, které je nejvýchodnějším výběžkem Himaláje. Z původní rezervace se stal v roce 2006 národní park, včetně nejvyšší hory Vietnamu Phan Xi Pang a výškou 3 143 m n. m. Správním centrem celé oblasti je město se stejným jménem Sa Pa, které je současně i turistickým centrem, odkud se organizují výpravy do okolních atraktivních míst a výstupy do hor. Samotné město Sa Pa je v nadmořské výšce 1 600 m n. m. I toto malebné místo neušlo typickému vývoji podobných míst ve Vietnamu, to je objevení – osídlení – zničení a znovu oživení. V roce 1891 dostalo toto místo stálou francouzskou koloniální vojenskou správu. Do téo doby zde neexistovaly pevné hranice s Čínou. Od roku 1909 začínají do Sa Pa pronikat i civilní Francouzi, kteří v letních měsících utíkali z nepříjemně horkých oblastí Vietnamských nížin. Vybudovali město jako rekreační místo se spoustou ozdravoven a luxusních vil. V období po druhé světové válce zde nastalo dlouhé období válečného stavu, až do odchodu francouzských kolonistů v roce 1954. V této době byly téměř všechny stavby zničeny a obyvatelstvo se rozprchlo. Až od roku 1960 se začínají původní obyvatelé vracet a Sa Pa zažívá své nové znovuzrození. Teprve až po roce 1993 se zde naplno otevřely dveře mezinárodnímu cestovnímu ruchu a národní park Sa Pa doplňuje tak klasická turistická místa ve Vietnamu o velmi významný fenomén treků v divoké horské přírodě.

Výstup

Také mi jsme podlehli lákadlům divoké horské přírody a adrenalinovému zážitku výstupu na nejvyšší horu Vietnamu. V Sa Pa nám přidělili dva šerpy a malinkatou průvodkyni v kroji její menšiny jménem La. Vše jsme měli již promočené, a tak už nebyl důvod se nějak chránit. Čekal nás vlhký, dusný a sedmihodinový výstup do aklimatizační základny ve výšce 2 800 m n. m.

Zpočátku jsme se pohybovali po rozbahněné cestě mohutným tropickým lesním porostem se spoustou tropických rostlin a stromů porostlých epifytními kapradinami a orchidejemi. S nadmořskou výškou ubývalo bujné vegetace a ráz přírody přecházel do drsnější. Rozbahněnou cestu vystřídala koryta bystřin, skalní výchozy, řidší a nižší lesní porost. Les nás provázel, i když už jen v téměř trpasličích formách, do nadmořských výšek okolo 2 000 m n. m. Dále rostly již jen rododendrony, kleče a husté porosty nízkých horských bambusů. Po mnoha odpočincích, které byly nutné hlavně ve vyšších polohách, opouštíme strmé svahy a skalní výchozy a dostáváme se na náhorní plošinu ve výšce téměř 2 800 m n. m.

Vítá nás mokro, mlha, vítr a zima, ale také teplá večeře, kterou naši šerpové již stačili připravit. Vítr a prudký déšť celou noc lomcuje plechovou základnou. Ráno nás vítá snídaně, déšť, zima, mlha, výstup na vrchol a do večera sestup dolů do Sa Pa. Drsná, ale i lákavá skutečnost, které se již nelze vyhnout.

Když při psaní tohoto článku vzpomínám na celou kalvárii výstupu, počasí a námahu, kdy jsme si několikrát opravdu sáhli na dno, nemůžu opomenout nádhernou přírodu, úžasné pohledy na okolní hory a údolí, když se náhodou na chvíli roztrhala mlha a v neposlední řadě na magickou sílu nespoutané horské přírody. Stálo to za to.