Vodní cesty (1): Česká zakletá princezna

Česká zakletá princezna

Od malička posloucháme pohádky a v nich jako jeden muž držíme palce princi při získávání ruky krásné a pracovité Popelky. Fandíme princi i Popelce a jsme rádi, když se konečně domluví. I vodní hospodářství má svoji Popelku, která čeká na svého prince. Čeká, čeká … více než 100 let. Jak dlouho ještě bude čekat, než Popelka najde svého ženicha k radosti (a užitku) celé české společnosti? Odpověď je jednodušší, než jsme si sami ochotni připustit. Bude čekat tak dlouho, dokud princi a Popelce v jejich snažení nebudou fandit všichni diváci a posluchači.

Díl odpovědnosti

Máme latentní neschopnost vytvořit celospolečenskou poptávku po realizaci navýsost strategického projektu v ČR a máme tak za jeho neuskutečnění a odkládání největší díl odpovědnosti. Hledáme hrdinu, který to za nás udělá. Náš princ však nemá svůj fanklub. Za současných podmínek po něm chceme nemožný úkol. Chceme, aby získal svoji vytouženou lásku veřejnému mínění a publiku navzdory. Ale co víc, lid tento příběh nezajímá, nesleduje ho s očima na šťopkách, je jim lhostejný stejně tak, jako jim byl fuk uplynulých sto let. Chudák princ se snadno stává terčem nepřejícníků a v očích našince z něj snadno udělají lumpa, podvodníka, nepřítele lidu, v lepším případě jen snílka nebo blázna. Náš národ „českých bratří“ umí vytvořit dostatečně husté křoví, a manipulantů se najde vždycky dost. Chudák náš princ, zahyne sotva se přiblíží první překážce.

Co chybí?

V naší komunitě chybí osvěta, apoštolové, věrozvěsti, jako byli Cyril a Metoděj. Lidé, kteří by „nové křesťanství“ byli ochotni srozumitelně, vlídně a trvale hlásat dnešním bezvěrcům (a také být ochotni za to trpět). V mediální záplavě informací, dezinformací a lží to nezvládne dvanáct apoštolů, ale apoštolů bude muset být víc, odhaduji to na 1 258. Potom nemusíme čekat staletí, než se toto „křesťanství“ bude učit ve školách a než se vystaví a vysvětí nové kostely. Kdo bude takovým věrozvěstem, poslem šíření nové víry? Kdo bude tím, který dokáže přesvědčit publikum, že vodní cestou on sám, jeho obec či město získá stabilitu, jistotu, příjem, práci, stálý zdroj vody, zlepší si bonitu svoji půdy, vzroste cena jeho nemovitostí a obec bude lépe chráněna před povodní? Který apoštol si vezme na svá bedra to, že děti školou povinné budou znát pojem plavební komora a zdymadlo stejně dobře, jako pojem letiště či zastávka vlaku nebo autobusu? Kdo zajistí, že mapa ČR ve školních učebnicích bude mít zakreslenu plánovanou trasu koridoru DOL? Jak je možné, že ani po 113 letech veřejnost neví, že již zákonem Františka Josefa I. byla schválena výstavba průplavu Dunaj-Odra-Labe? A že se nic neděje, když tento zákon dosud není naplněn? Projekt, který může zajistit naší prosperitu tisíckrát lépe, než 10 montoven další automobilky je tiše obcházen a potlačován. Nic proti automobilkám, jen si myslím, že růst HDP lze podpořit i jinak než rychlejším a ještě rychlejším běháním trasy 100 m na čas. To vědí i čínští investoři, kteří se o investice do tohoto projektu zajímají.

Že se o podporu projektu má starat někdo jiný a ne my sami? Ale i tady platí oblíbené heslo podnikatele Tomáše Bati, „Mysli globálně, jednej lokálně“.

Pyrrhovo vítězství a manipulace

Necháváme se vmanipulovat do obranné pozice. Je to tak pohodlné. Již jsme si zvykli očekávat útok a pak jej „vtipně a za pomoci dokonalých technických výpočtů a simulací odrazit a slavně zvítězit“. Je to vždy smutné a Pyrrhovo vítězství. Čekáme, namísto toho, abychom jako ti apoštolové šířili ve svém okolí novou víru. Začít musíme každý u sebe a následně rozšiřovat okruh svého vlivu a své působnosti. Nejprve směrem do vzdělání a osvěty lidí. Jen tak můžeme směřovat k cíli. Trvale, vlídně a se selským rozumem v hrsti. Někteří naši politici nás odbývají tím, že existuje neviditelná ruka trhu. Další nás úspěšně vmanipulovali porovnávat vodní cestu s dalšími způsoby dopravy (silnice, železnice, vzduch), jakoby vodní cesty sloužily jen dopravě. A každý přece dobře ví, říkají, že nejvíc potřebujeme opravit rozbité silnice a rozšířit metro v Praze, že?! Pravda je taková, že vodní cesta není jen „cesta“. Můžete využít železnou kolejnici k zavlažování? Můžete zodpovědně prohlásit, že bydlení u dálnice je zdravé a že je to správná adresa? Znamená více silnic a více železnic řešení budoucího nedostatku vody a podzemní vody zvláště?

A co tzv. ochránci přírody?

Jaké nové pravdy nám budou hlásat, až se za třicet let naplní předpovědi jejich kolegů klimatologů o tom, že se v důsledku klimatických změn v ČR rozšiřují oblasti sucha a vodního deficitu? Už se to netýká jenom Znojemska a Břeclavska. Z toho nicnedělání či spíše aktivní blokace přijímání účinných preventivní opatření jde až strach. Počínání nejradikálnějších „ochránců“ by mělo být posuzováno jako trestný čin. „Nejlepší doba vykopat studnu byla před třiceti lety. Druhá nejlepší doba je teď“, říká staré čínské přísloví.

Voda a život

Trhem vodních cest není nic jiného, než kvalita života a život jako takový. Nedají se s ničím srovnat. Vodní cesty jsou v prvé řadě voda. A voda je energie, surovina, prostředí, živel a div světa. Na rozdíl od výše zmíněných dopravních módů je vodní cesta živý organismus. Nemůže tak být srovnávána a degradována na úroveň jakýchkoli a pouhých cest

Máme malé štěstí, že se úsilím Ředitelství vodních cest dokázala oživit a následně prodloužit trasa Baťova kanálu a nyní se realizuje projekt Dokončení splavnění Vltavy do Českých Budějovic. Tyto dva projekty by měly po svém dokončení veřejnosti otevřít oči a pomoci našim novým apoštolům.