My Son – zaniklé centrum říše Cham Pa

Celý areál byl velice citlivě vybudován v malebném až magickém údolí, obklopeném horami s bujnou tropickou vegetací. Jeho znovuobjevení a přivedení opět na světlo denní se datuje od konce 19. a začátku 20. století, kdy francouzští archeologové postupně odkrývali z lůna tropického pralesa a džungle tento historicky jedinečný chrámový komplex. Říše Cham Pa byla ve své době velmi důležitým fenoménem pro politické a kulturní dějiny jihovýchodní Asie. Rozsáhlý komplex svatyní je důkazem kulturního průniku hinduistické architektury indického subkontinentu do jihovýchodní Asie.

Vznik říše

Počátky této zajímavé říše se datují od roku 192 našeho letopočtu, kdy lid této oblasti povstal proti čínské nadvládě a založil samostatný stát podél pobřeží dnešního centrálního Vietnamu. Hlavním ekonomickým potenciálem bylo zemědělství, rybolov a námořní obchod. Vliv hinduistického náboženství a jeho postupné upevňování se uplatňovalo prakticky od počátku vzniku této říše. Chrámy byly stavěny na poctu hinduistických božstev, jako Krishna, Vishnu a především pro Shivu a bohyni Po Nagar, která je u většiny chrámových věží vyobrazena v kamenných reliéfech nad vstupem.

Hlavním městem říše tehdy byla Simhapura, přibližně 10 km od My Son, dnes město Tra Kieu. My Son bylo nejdůležitějším duchovním centrem Chámů a zároveň sloužil i jako pohřebiště chamských králů. Všeobecně je považován za protiváhu civilizací velkých měst jihovýchodní Asie, jako je například Angkor v Kambodži, Pagan v Myanmaru, Ayuthaya v Thajsku a Borobudur na Jávě.

Postupná výstavba celého areálu se datuje přibližně od 4. století do 13. století, kdy Chamská říše postupně začínala upadat a definitivně zanikla v 17. století, kdy se stala součástí Vietnamu. To znamená, že téměř skoro tisíc let My Son sloužil jako významné náboženské a kulturní centrum v jihovýchodní Asii, což je nejdéle ze všech výše jmenovaných center v Asii. Většina chrámů byla postavena z červených cihel, pouze jeden chrám je postaven z kamene.

Jedinečná architektura

Chamská architektura je naprosto svébytná, dokonce s jedinečným způsobem spojování cihel, kde nejsou téměř znát spáry mezi jednotlivými cihlami u neporušeného zdiva. Jak byly cihly spojeny dohromady? To je otázka, která nedá spát mnoha badatelům. Jedna z hypotéz je, že spojovali cihly dohromady pomocí přírodní pryskyřice. Další hypotézou je, že spojovací maltu vyráběli ze stejné hlíny jako cihly. Tato hypotéza je podporována chemickými testy, které nepotvrzují žádnou přítomnost jakékoli organické látky mezi cihlami, ale místo toho jsou zde potvrzeny minerální látky podobné těm, které jsou přítomny v jádru cihel. Chamové nejprve postavili celou stavbu z nepálených cihel, pak založili oheň a stavba byla několik dní v plamenech, ve kterých se cihly vypálily. Mezi cihlami zbyly sotva viditelné spáry a tak vznikl ideální povrch pro dodatečné sochařské práce. Monumenty byly s největší pravděpodobností detailně zdobeny, až když zdi vychladly, to znamená několik týdnů po vypálení. Některé dekorace nebyly nikdy dokončeny.

Věže

Nejvýraznějším prvkem chamské architektury jsou věže. Převážně byly věnovány Šivovi, který je považován za zakladatele a ochránce dynastie a bohyni Po Nagar. Podle vědeckých výzkumů jsou starobylé chamské věže ukázkou sbližování mnoha stylů.

Věž má čtvercový půdorys a skládá se ze tří symbolických částí: základna symbolizuje svět lidí, posvátné tělo věže svět duchovní a vršek stavby je většinou stylizovaný do tvaru člověka (obvykle nabízejícího květiny a ovoce), stromu, nebo zvířete. Prezentuje věci, jež se dotýkají jak pozemského, tak duchovního světa. Původně mělo být v My Son postaveno 68 věží. V období francouzského kolonialismu na konci 19. století jich bylo znovuobjeveno 25. Jednotlivé stavby byly archeology rozděleny do hlavních deseti skupin označených A až K podle stylu a období vzniku. Nejznámější a největší věž z období Thao Chua, badatelé označili A1. Měla dva vchody, jeden na východ a druhý na západ. Tělo věže bylo pečlivě propracované se šesti podpůrnými pilíři. Dvoupatrová věž připomínala květ lotosu. Vršek horního podlaží byl z pískovce a zdoben reliéfy slonů a lvů. Ve spodní části byla zeď pokryta výjevy nadpřirozených bytostí, vodních duchů a mužů jedoucích na slonech.

Zničení chamské kultury

Většinu z původně zachovaných 25 staveb dnes bohužel neuvidíme. Plných 20 jich bylo rozbombardováno v roce 1969 během amerického útoku, a to včetně výše popsaného mistrovského díla chamské architektury věže A1. Barbarská akce Američanů se setkala s bouřlivou reakcí světové vědecké obce. Francouzský expert na chamskou kulturu a zároveň kurátor Guiney muzea v Paříži Philippe Stern napsal americkému presidentovi Nixonovi protestní dopis. Nixon pochopil Sternovo naléhání a nařídil americkým vojenským silám, aby k dalšímu poškozování chamských monumentů již nedocházelo. Naštěstí některé artefakty z My Son, především sochy, byly ušetřeny zkázy díky uložení v Muzeu chamské kultury v Danangu, kam byly přeneseny ještě před válkou.

Ačkoli čas a válka zničily některé chrámy, zbylé sochařské a architektonické pozůstatky jsou stále živou ukázkou stylu a umění chamské kultury. Je to magické místo ukryté v lůně bujné tropické vegetace, v údolí obklopeném horami s neopakovatelnou atmosférou, která každého bez výjimky osloví.

Od roku 1999 je celý komplex My Son zapsán do seznamu UNESCO.